Hana je mladá dívka žijící se svým otcem na skromném statku. Je tomu deset let, co zbyli pouze dva na celé stavení. Deset let, co zvláštní muž odvedl jejího mladšího brášku, aniž s tím mohla cokoli dělat. Po celou tu dobu se jí zdá jedna a ta samá noční můra, která se ovšem začne měnit. A se změnami jejích snů přichází i šepot lidí o lidech, kteří si říkají zaklínači. Hana nemá nejmenší tušení, kdo takoví zaklínači jsou, co dělají, či zda jsou nebezpeční. Stačí ji pouhé povídačky o tom, jak vypadají a že se jejich popis velmi shoduje se vzhledem muže, který odvedl jejího bratříčka. Nic už ji nedokáže zastavit v tom, aby se vydala na cestu plnou dobrodružství i nebezpečí, aniž by věděla, jakým vzácným darem oplývá...

Sen mladé dívky se rozplynul poté, co její vysněný princ utekl, když to od něj nejméně čekala. Ze dne na den zůstala úplně na vše sama. Byla jen jediná osoba, která jí byla oporou. Ale i ta měla své problémy, a proto se rozhodla udělat něco, co by za jiných okolností nikdy neudělala. Avšak i to světlo v jejím životě, ji nakonec opustí a ona už pomalu přestává doufat, že jednou bude líp. Zatím jen padá a padá. A není nikdo, kdo by jí podal pomocnou ruku.

Když se Camilla Deel pouští do jedné z mnoha složek na svém pracovním stole, netuší, že jakmile ji otevře, změní jí to totálně život. Ne, on se přenese na někoho jiného. Jedno otevření a ona najednou zjistí, že u ní doma je jiná žena. Nosí její šaty, vaří v její kuchyni, líbá jejího přítele a přivlastnila si její jméno. Nikdo si ji nepamatuje, nikdo jí nevěří a ke všemu po ní jdou podivní lidé i policie. Je jen na ní , aby se věci zas vrátily do normálu.

Kera žije už od malička v lese i se svým bratrem Williamem. Thomas se po šesti letech služby u krále vrací zpátky domů na své panství, aby se zbavil zdejších lapků. Netuší však, že se jeho osud splete s Keřiným, která je chladná a bez citu. Vrátí jí Thomas zpátky cit k lásce? Vzplane mezi tvrdohlavou Kerou a Thomasem žár vášně a touhy? Urovná vztahy mezi zbojníky a šlechtici. Dokáže se Kera vzdát svobody? To se dovíte, když si o tom přečtete.

Dvě skupiny, nikdo neví kdo nebo jak to začalo, ale nekonečný boj se zhoršuje. Kožoměnci a čarodějové se vzájemně nesnáší a strana kterou neznají, může za vše. Nic není jak se zdá, všechno je daleko zamotanější než má. Na lásku není čas, tady jde o život..

Jaké to je, když člověk uteče od následníka trůnu, ale je chycen? Jaké je vědět, že osud jednoho člověka, je přímo ve vašich rukou? Jaké to je, když nad vámi neustále visí meč, který může jednou vaší chybou vzít dva životy? Myslela si, že unikla, že je volná, ale on ji nepřestával hledat. Zamilovala se, ale on se ji nehodlal vzdát. PŘÍBĚH PROCHÁZÍ ÚPRAVOU :)

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Lord Philip se po ztrátě své milované ženy nikdy neoženil - tedy alespoň to měl v plánu. Jeho nejbližší a věrní ho totiž přesvědčili, aby se pokusil svůj žal zmírnit sňatkem s mladší dívkou. Problém je ovšem v tom, že Ophelia, kterou má pojmout za ženu již jednou zasnoubená byla, ovšem její milý tragicky zesnul. A tak se stane, že tito dva naprosto odlišní a zlomení lidé stanou u oltáře a to je teprve začátek. Přestanou se utápět v minulosti a najdou k sobě cestu, nebo bude jejich soužití bez jakýchkoli citů trvat až do smrti? A mohou ještě vůbec milovat?

Loutkář se také může nevědomky stát loutkou. Nezávislé pokračování Loutky. #8 v kategorii Povídky

V malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než pozorovat. Něco co je nad hranicí logického uvažování. #3 v kategorii povídka #2 v kategorii povídka #1 v kategorii povídka