Bujné vnady, chytrost, bystrost, důvtip... Nebo pouhá náhoda a donucení z matčiny strany, které ji přinutili se přihlásit na TU školu. Ne, ne! Není to škola. Je to TA škola. TA Raffaellova škola. "Nejlepší" škola v celém státě. Nejlepší je jen do okamžiku, kdy zjistíte, jaký budete mít v lichý týden rozvrh... TO ZJIŠTĚNÍ BYLO PRO ADELAIDE KANE, HLAVNÍ POSTAVU PŘÍBĚHU, ŠOKUJÍCÍ. A pro mě vlastně taky... (RPS Fanfikce) #1 V KATEGORII "love" - 1.7. 2020 #1 V KATEGORII "FRIENDS" - 18.3. 2020 #3 V KATEGORII Fanfikce - 19.3. 2019 #2 V KATEGORII Fanfikce - 24.9. 2018 #7 V KATEGORII Fanfikce - 9.5. 2018 #3 V KATEGORII Fanfikce - 10.3. 2018 100K přečtení - 22.8. 2018 300K přečtení - 9.9. 2019 400K přečtení - 23.8. 2020

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Život plný stereotypu nese plno výhod: 1. Nic vás nepřekvapí. 2. Jste si jistí, že když s nikým nechodíte, nikdo na vás ani doma nečeká. 3. Život bez překvapení a výkyvů. 4. Striktní dodržování pravidel zajistí postavení ve společnosti. Na druhé straně život plný nebezpečí a nejistoty, nese plno rizik: 1. Nikdy nevíte, co se stane. 2. Mnoho stresových situací. 3. Příliš vysoká hladina adrenalinu. 4. Nemáte žádné zázemí a reagujete na věci, až když je třeba. Co se stane, když se tyto dva naprosto rozdílné životy dvou lidí spojí? Nebezpečí nabouralo řád pravidel a zprvu nevinná lež se může stát obrovským břemenem. Má vůbec láska šanci? ----------------------------------------------------------------- -příběh je volným pokračováním Už nejsem dítě! - není nutné předešlou knihu znát -příběh psaný ve spolupráci s @Hanka124 - jedná se o yaoi - vztah dvou mužů, vyskytují se zde i sexuální scény

Ethan vede obyčejný život, studuje druhý ročník na střední škole v Bostonu, chodí s talentovanou Melanii a je obklopen přáteli. Jeho priority tvoří fotbal a něco jako učení mu nic neříká. Jenže, když je mu zatrhnuto hrát sport kvůli známkám a jako výpomoc přidělen nový student Ryan York, Ethan brzy zjistí, že jeho priority se začínají měnit. Čtěte napínavý příběh o dvou chlapcích, kolik překážek budou muset překonat, než zjistí, co k sobě doopravdy cítí? Story by MrsV17 : červen 2015 - srpen 2015 Během prázdnin 2017 (dostala jsem se k tomu až v roce 2018 ups) bude probíhat rekonsturkce příběhu - opravování chyb, přepisovaní kapitol, vylepšování úrovně.

Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Ahoj, tohle je moje první vymyšlená creepypasta jménem Poisoned Nataly - Jedovatá Nataly

Momentálně jsem šťastný a to je špatné. Právě to, že pociťuji štěstí, ze mě dělá špatného člověka. Co ale definuje špatného člověka? Existuje vůbec nějaká definice? Třeba vlastně ani necítím štěstí, třeba je to jen šok. Nebo je to... Proč je tak těžké určit, jak se cítím? Co cítím? Je to vůbec důležité? Možná ano, možná ne. Současně to však chci doopravdy vědět. A proč, že to chci tak moc vědět? Odpověď je vcelku jednoduchá, snad i prostá. Ukázalo se, že má dokonalá sestra není zas tak dokonalá dcera, za jakou ji táta měl a já tím pádem nejsem zas takové zklamání, za jaké mě táta má. - Slunce hřeje, měsíc studí, srdce tepe, duše trpí.

❝Vím, že by moje první pusa měla být od nějaké holky, ale chci, aby jsi to byl ty, Isaacu.❞

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."