Štěpánka je čerstvou absolventkou zdravotní školy v Praze. Odjíždí jako pomocná sestřička do německého špitálu poblíž Berlína, kde se bude starat o poraněné vojáky. Musí opustit rodinu, přátele a vše co měla ráda. Nebude to pro ni snadné, ale s její přátelskou a společenskou povahou brzy získá nové známosti, které jí budou něco jako druhou rodinou. Svými dovednostmi a vůlí pracovat okouzlí nejen zbytek sestřiček, ale i vedoucího špitálu, který Štěpánku přeřadí na zcela odlišné místo a jiného státu. Dívka se ocitne v Polské Osvětimi, kde má na starost ošetřovat nemocné vězně. Není to prostor, který by se jí líbil. Pohled na nebohé a na kost vyhublé vězně nebyl zcela příjemný, ale najdou se tu i barevnější chvíle v této šedé době. Až dvacet let po Štěpánčině smrti se objeví deník, který ukáže pravdu minulosti. @EmmaLloy ⓒ2019 cover: @Monii3155

[PROBÍHÁ KOREKCE] Kniha se přepisuje. Budou přidané postavy a upravená CELÁ dějová linie! Nemusíte hlásit neustálé chyby, příběh bude nahrazen novým! Jediné, co je kdy dělilo, byla vzdálenost od stolu ke stolu necelých padesát metrů a z poloviny vypité karamelové frapuccino. Byl jako zavřená kniha, ovšem... ta jeho v ruce byla jako obvykle otevřená a holce, která seděla vždy naproti, nevěnoval nikdy ani jeden pohled. Dokonalý cover od autorky: @feel46 1K reads - 20.10.2016❤ 10K reads - 25.1.2017❤ 50K reads - 28.2.2017❤ 100K reads - 5.4.2017❤ 500K reads - 27.10.2017❤ 30.7.2016 - 3.6.2017

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.