V životech mnohých z nás přijde to období, kdy hluboká noc je naším nejlepším přítelem. Měsíc se stane jediným společníkem na dlouhé pouti osamění a sebeuvědomování, zatímco všichni ostatní lidé spí a nevědí o našem tichém utrpení. Bolestivý, ale zároveň nádherný čas, který nám říká, že už můžeme sundat masku a být tím, kým ve skutečnosti jsme. Pro ni to období nastává. Druhá hodina ranní je jejím časem probuzení, avšak jejím společníkem není bledý měsíc na obloze, ale osamělý posluchač v černém šatu. ------------------- Rating pro dospělé: Dílo neobsahuje explicitní scény a výrazy, obsahuje však scény obsahující alkohol, nikotin a potažmo i jiné návykové látky. Jedná se o příběh sledující život osoby v osmnáctém roku života a myšlenky, jazyk a úvahy se mohou vztahovat právě k těmto citlivější tématům.

Kdysi dávno žila dívka, která chtěla buď všechno nebo nic. Její přání se splnilo, ale jak se říká - dávej si pozor na to, co si přeješ. Je to příběh, který vám možná připomene pohádku Kráska a zvíře jen trochu jinak.

Ve světě Mal, který se podobá tomu našemu, když se ještě psalo devatenácté století, právě osiřela malá holčička. Pochází ze starobylého rodu čarovnic a mohla by jednou pokračovat v práci své babičky. Ji však láká magie, určená čarodějnicím a moc. Její plány však naruší nečekaný příchod člověka z našeho světa, ducha, tvrdohlavého kluka a smutné dívenky.

Vzpomínky k nám přicházejí ve chvílích, kdy to nejméně čekáme. Mohou být bolestné i radostné, ostré i s nejasnými konturami. Ty vzpomínky, které formují náš život, však mívají hořkosladkou příchuť a léty obroušené hrany, ale nikdy docela nezmizí - až do chvíle, než zaniknou spolu s námi. Právě tyto vzpomínky podávají svědectví o tom, jaký náš život byl, kým jsme se v něm stali a koho jsme k sobě během něj připoutali - především v nich však přežívají ti, koho nám už dávno sebral čas. Minerva McGonagallová prožila dlouhý život a má na co vzpomínat. Přesto se však ve snech stále vrací o padesát let zpět do chvil, v nichž její život skončil, a nalézá v nich důvod, proč žít dál... POVÍDKA SE UMÍSTILA NA 1. MÍSTĚ V SOUTĚŽI HVĚZDOBRANÍ 2019 (kategorie Povídky) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PO TOMTO PŘÍBĚHU NÁSLEDUJÍ POVÍDKY: • Catching the Wind • Nothing Else Matters • Sense of Touch • Somebody to Die For

Vždy jsem si myslela, že bez něj přežiji. Jakmile jsem ho ale nemohla cítit na své bledé pokožce, uvnitř jsem skomírala, umírala. Nedokázala jsem se bez něj nadechnout, měsíční paprsky mi byly útěchou jen částečnou. Potřebovala jsem Slunce.

Už co si pamatuji, jsem měl slabost pro barvy. Většina lidí tuto moji zálibu nechápala, jelikož jsem je viděl vždy a všude, i pod pouhými symboly. Lidé mou diagnózu nazývají všelijak: porucha autistického spektra, vlastní svět, ten divný, němý, hloupý. Zvykl jsem si na to. Je marné přesvědčovat jednotlivce o opaku. A je troufalé pokusit se přesvědčit společnost. Já se o to pokusím. Možná je to až bláznivé, ale copak v očích jiných blázen nejsem? Mám však problém s mluvou. Bojím se vyjadřovat své myšlenky nahlas, občas se polekám vlastního hlasu, který neovládám tak, jak bych chtěl. Raději píšu. Je to jednodušší. Nebojím se, že udělám chybu, protože si vše mohu zkontrolovat. Tohle je má teorie barev a symbolů... 🔸🔸🔸 "Jenny," zašeptal jsem tiše jméno své vychovatelky. "Ano?" reagovala ihned, jako všichni. "Červená." "Jaké číslo?" Rozuměla mi. Chápala mou teorii. "Čtyři," s námahou jsem ze sebe dostal. Nepřicházelo žádné pokárání. I když byl symbol na obrázku zelený, ona v něm viděla to, co já. Nebo se alespoň snažila. *** #5 v Obecná fikce #3 v Obecná fikce #2 v Obecná fikce

všechno ovlivňuje všechno . . . - všechny obrázky jsou převzaty z Pinterestu

Ráda přirovnávala jejich vztah k období zimy. Tak nečekaný jako první jinovatka za chladného rána, jako mrazíky, které obestřou celé tělo při otevření dveří a šimrají v nose, nebo jako čestvě napadaný sníh. A jejich vzpomínky, to byli malí ptáčci, co narušili tu velkou bílou plochu - nenásilně, ale přesto, do ní dokázali svými tělíčky vrýt stopu, která zmizí jen pod vahou něčeho většího. To něco bylo v jejich případě jaro. Tehdy si musely uvědomit, že každý sníh jednou roztaje, zima pomine a nezůstane nic než pouhopouhé vzpomínky. Nebyly schopné přijmout fakt, že se jedná o přirozený koloběh, nechtěly. Ale pamatuj: Zima se každým rokem vrací. #99 Romance - 7.12.2017 #91 Romance - 8.12.2017

Mladá dračice Quetcha jaksi nezvládla sílu, kterou vlastní, a podařila se jí menší katastrofa. K její smůle však bylo rozhodnuto, že nevyjde bez trestu. Aby se naučila vážit si ceny životů a sebekontrole, byla seslána do jiného, lidského světa, drancovaného stvůrami z rukou vymknutého zaklínadla, s jediným úkolem - co nejdříve tuto škodnou zničit. To by však pro draka nepředstavovalo až takový problém - jenže aby délku trestu zkrátila na pouhý rok, dostane ještě za úkol zachránit neprávem odsouzeného mladíka a později také teprve šestiletou princezničku. Navíc, lidé jsou přesvědčeni, že Quetcha je jen další ze stvůr. A tak se podivná skupinka pod "bojovým" jménem Potrefenci vydává lámat bezmoc, zoufalství a nikdy nekončící lidské předsudky. Velice neseriózně myšlené fantasy sloužící k pobavení čtenářů i autorky. Cover by @SabinaSabova

Povznést se nad omezeností lidského bytí není problém. Mnohem horší je přiznat, že čím více času mezi nimi strávíte, tím lidštější se budete zdát jak svému okolí, tak i sami sobě.