Musíte se přizpůsobit, abyste přežili ve světě, kde hierarchie je zákon. Nemůžete se ani změnit, neboť jste se tak již narodili a vaše vlastnosti se stávají vaším vnitřním bojem, ale zároveň přirozeností. Jste buď liškou nebo vlkem - alfou, betou nebo omegou. Yax se živí jako chovatel po boku vedoucího ve zvířecím útulku, ve kterém se cítí jako v přirozeném prostředí. Je divoký a drzý, ale jakmile mu dáte do náruče zraněné a opuštěné kotě, stává se z jeho liščí stránky pečovatel v noře. Na druhou stranu, Baine je vlčím králem v nočním klubu, na něhož nedá dopustit, pokud se objeví někdo nerespektující pravidla jeho prostředí; dokáže svou aurou sťat i toho, kdo je mu srdci nejblíže. Vzteklý pes v útulku. Agresivní majitel, ochrana svého teritoria a vůně, jež pohladí oba zvířecí kožíšky. Lov po sobě může začít. ► NOVELA: Labyrint neonu a masek (Cassandra) [POUZE INSPIROVÁNO OMEGAVERSÍ - nejedná se o nereálnou a sexuálně přeslazenou omegaversi, děkuji.] ANNE CANE 09042020 ~ 07072020 COVER BY adís okami

„Ty se nejdeš schovat?" zeptal jsem se ho zvědavě, protože se opravdu nezdálo, že by měl v plánu dostat se z dosahu těch kapek. Hlavu vrátil do normální polohy a celým svým promočeným tělem se otočil na mě se zářivým úsměvem, zatímco si z očí znovu sejmul vodu, aby se na mě podíval. Když tak udělal, jeho tmavé oči byly plné štěstí a nadšení. Nerozuměl jsem mu. „Proč bych se měl před tím schovávat?" opáčil mi otázkou. „No, já nevím, mohl bys třeba onemocnět," odpověděl jsem starostlivě, nad čímž se jen zasmál a znovu roztáhl své paže. Chytal do dlaní každou jednu kapku, která se vpila do jeho kůže. Několik lidí proběhlo rychle kolem jeho domu, on si jich však nevšímal. „Déšť je něco, co už od mala miluju. Je to novej příval energie, kterej je potřeba uvítat s otevřenou náručí a ne se mu stranit. Je to něco, co nedodává sílu jen přírodě, ale i nám, lidem. Já jsem déšť a déšť je já." *** Příběh Michaela Daltona, šestnáctiletého chlapce, jenž už delší dobu skrývá tajemství. Tajemství, jež mezi něj a jeho nejlepšího přítele postavilo bariéru, která se zdá být nezničitelná. Ovšem, ona se tak opravdu jen zdá a Michael sám brzy zjistí, že nic není nemožné, pokud má člověk lidi, o které se může opřít...

❞Hudba - jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej. A Rune byl mojí hudbou.❞ červenec 2019 - červenec 2020

Každý o Micahovi řekne jenom jedno: ‚Ten kluk je prostě šťastlivec.' A není divu. Okouzlující kapitán hokejového mannschaftu neskóruje pouze na ledě, ale i u holek. Přesto má sám Micah pocit, že mu něco schází. Večírky už pro něj nejsou tak atraktivní jako dřív a k nelibému zjištění jeho samotného snad ani dívky. Všechno pak ovlivní seznámení s Riem, chlapcem z opačného konce škály popularity. Kolik toho bude muset Micah obětovat? ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° ° Nebudu sem psát 13+, nebo 15+, protože je mi jasné, že na tohle varování stejně nikdo nedá. Přesto chci dopředu upozornit, že se jedná o téma, které pro některé může být velmi citlivé. Proto bych byla ráda, kdyby si příběh přečetli lidé, kteří se na to opravdu cítí a které to nijak nepobouří.

Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.

Niall Horan je obyčejný ustrašený kluk kterého ve škole nikdo nemá rád. Co se ale stane když mu do života vstoupí nejnebezpečnější muž města?

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Ulice Londýna a jeho přilehlé části jsou místem, kde se množí vraždy. Uplynulo už několik měsíců a vrah stále nebyl dopaden. Strach, který zachvátil obyvatele polevil, když se do světa vypustily informace, že vrah zabíjí jen vybrané členy londýnského podsvětí... Pak se však obětí vraha stala i obyčejná lékařka z Royal Hospital a její dcera byla, podle tvrzení přítele lékařky, právě unesena vrahem. Kriminalisté marně pátrají po vrahovi i dívce. Jako by se po ní slehla zem... Její nevlastní otec hledá na vlastní pěst. Jaká je však pravda? Kdo opravdu zabil lékařku a kde je dívka? Žije nebo se stala další obětí vrahova řádění?

„Kolikrát jsem ti říkala, aby si přinesl ty židle?" „Nic takovýho si neříkala." „Říkala jsem to asi milionkrát!" „Jseš roztomilá, když se vztekáš." „Mám tě přetáhnout koštětem?" ______ Tohle je 4. díl mé short story. cover: @Loniee-Dulce