S arogancí ve tváři, stál opřený o jeden z mnoha sloupů po obvodu tanečního sálu. Těkal očima po okolí, sledoval tančící páry a pak se setkal s pohledem mladší sestry. Věnovala mu něžný úsměv a znovu se zahleděla na jednoho z princů, se kterým tančila. Ples byl pro ni, na její počest a hlavně, aby si vybrala manžela. Sňatek z rozumu, říkal otec... Jemu se to příčilo, jenže s tím nemohl nic dělat. Odmítl jednu odvážnější princeznu, která si přišla pro tanec, a znovu se rozhlédl kolem sebe, a vzápětí ustrnul. Přesně naproti němu, ve dveřích vedoucích do zahrad stála princezna, které si za tu dobu co tu stál nepovšiml. Stejně jako on těkala očima po okolí, s úsměvem odmítla nabídku k tanci, věnovala mu pohled a pak zmizela za závěsem.

Dům stojící na kopci nad údolíčkem malého městečka, se vypínal do výšky a okolí dával jasně najevo, že je lepší se nepřiblížit. Ponuré podzimní počasí tomu dodávalo na síle. Vítr si pohrával s padajícím listím, lehké mrholení přecházelo do silných proudů deště a zase zpět... Padající šero si hrálo se smysly a přece jen, na konci září se věž domu rozsvítila. Haunting house měl nového majitele. ...Prudce oddechovala na schodech do sklepa, děsil ji zvuk bijícího srdce a nepřestala si vyčítat, že tu skončila. Byla to taková hloupost! Sotva chytila za kliku dveří pokoje, kterým chtěla utéct, za zády ji promluvil pobavením prosycený hlas. ..

Bylo nebylo, kdysi dávno v království Za Černým lesem žila princezna, která jak už to bývá, byla zaslíbena princi. Jenže, co když už dávno dala někomu srdce? Co když, je ten někdo jen pouhý kovář?

Bílá nadílka se sypala z naducaných, těžkých mraků, bez přestání. Ani na chvíli se další a další sněhové vločky nezastavily. Sněhu přibývalo, chodníky a cesty se ztrácely pod bílou přikrývkou a kovová konstrukce monumentu Paříže dostávala nový háv. Křik dětí, hrající si v Martových polích se rozléhal široko daleko, stejně jako krákorání vran. Smích rodičů, kárající svoje ratolesti... Zastavil se a s nejistotou v tmavých očích se rozhlédl kolem sebe...

Death Valley... Údolí smrti... Psychiatrická léčebna, kam putují duševně nemocní vrazi, násilníci,... Málokdo z nich, má šanci se dostat zpět, do normálního života. Personál, je v neustálém ohrožení života. Sestry, lékaři... Každý z nich má uvnitř nepřítele. O léčebně, která se nachází několik kilometrů od města, se vypráví skoro legendy. A i přes to, je zde přijata dívka, které má léčebna sloužit jako ochrana. Ale, co když není v bezpečí ani uvnitř? Co když, jsou i zde lidé, kteří ji mají zničit?

{Book 5} ✔ Epilepsie je nemoc mozku. Láska je nemoc srdce.

On upadl po těžké nehodě do komatu. Ona přišla o bratra. Od smrti svého bratra chodí Mae navštěvovat nemocnici Svatého Tomáše, která je v samotném srdci Londýna. Každý čtvrtek předčítá nemocným dětem pohádky z knihy svého otce. Co se stane, když jednou do nemocnice přivezou Zayna Malika, který po tragické nehodě upadl do komatu. Podobnost sitace Zayna a jejího bratra je až mrazivě podobná. Přijde však i o něj?

Stačí jeden okamžik, aby se vše změnilo. Stačí jeden okamžik, aby jste něco ztratili a něco nového získali. Stačí jeden okamžik, aby jste to přijali. Spoustu věcí nemůžete ovlivnit. Jako například jestli vám budou odpuštěny aše chyby nebo ne. Ale můžete ovlivnit to, kolik chyb uděláte a jak se k tomu postavíte. [Zayn Malik fanfiction] Highest Rating: #76 v Fanfiction

Předposlední kousek z X-mas Edition! Dětská víra v baculatého chlapíka, v červeném obleku s dlouhým, bílým plnovousem je velmi silná. Na koleni, v houpacím křesle, šeptají mu do ucha svá přaní a doufají, že jim je splní... A nejen děti v něj věří... Stejně jako předchozí kousky, je i toto delší... Takže opět doufám, že vás délka neodradí :o) 24.12.2015

Navazující na ~After the Alps~ :o) ...Zlámaní a unavení z letu, jsme se vyhrabali na letišti v Anglii. Já si užíval ten typický, anglický vzduch, díval se kolem, jako kdybych tu vlastně ani nikdy nebyl a nechal si drtit ruku. Naomi byla nervózní, původně jsme měli přespat někde v Londýně, sehnat si tu byt a až pak byla ochotná se seznámit s mou rodinou. Místo toho, jsme měli odjet do Bradfordu rovnou. Kouřil jsem na vyhrazeném místě, s lítostí v očích i pobavením, se díval na Naomi. Seděla na mém kufru, jako okroupeček a každé auto co přibrzdilo, ji vyděsilo.