Když se jí zeptal: „Kdo jsi?", odpověděla: „Jsem cihla." ∽ Příběh o dívce, která trpěla. O chlapci, který trpěl ještě víc. A o tom, co se stalo s jejich utrpením, když se setkali.

Vždy jsem si myslela, že bez něj přežiji. Jakmile jsem ho ale nemohla cítit na své bledé pokožce, uvnitř jsem skomírala, umírala. Nedokázala jsem se bez něj nadechnout, měsíční paprsky mi byly útěchou jen částečnou. Potřebovala jsem Slunce.

Zabil jsem člověka..., protože jsem chtěl.

Některá přání by se neměla vyplnit. - short story

V knihovně vždycky našla ty správné knihy. A taky něco docela jiného... - short story #7 v Povídka [27. 3. 2016]

Kdysi jsi mi říkala, že každý má spřízněnou duši. Že když jedna z těch dvou duší trpí, bolí to i tu druhou. To teď asi cítíš obrovskou bolest. Pokud to ještě vůbec dokážeš. - short story

Jeden kluk. Čtyři stěny. A desítky nevyřčených omluv.

Potkala jsem tě v září. Zamilovala se. Ty ne.

Houpačka, to je jediné místo, kde si Emily připadá volná, kde vítr přehluší všechno okolo. Neexistuje nic než ona, rychlost a zvuk vrzajících řetězů. Jakmile se její nohy dotknou země, jako by jí někdo nasadil závaží, spoutal a nenechal se volně nadechnout. Pojďte se mnou nahlédnout do tohoto světa plného posměchu, lží a ukřivdění. Nahlédněme do světa Emily White a nakonec možná objevíme i volnost. 📆→Publikováno v pondělí a ve čtvrtek

Ležela jsem na kolejích a chtěla zemřít... Někdo mi to ale překazil. On. - - - - - - - - - - - - - Dokončeno @Amaenell ©2017