Nic nemá smysl. Proč tohle šílenství už neskončí? proč jsem terčem posměchu? Proč mi to udělali? Proč se rozešli? Proč tohle všechno začalo? Proč se tohle děje zrovna mně? Co jsem komu provedl, že jsem si tohle zasloužil? Proč? Proč jsem to musel být já? Proč....? Written by: Valentine

Story about girl who have no other choice then run away from home. She has a reason behind everything and she can never come back home and see her family. But she finds a better one. Written by: Zero I want to dedicate this story to @SallySilver he's the most precious person to me and I thank him for everything he's doing for me.

Jak jednoduché je propadnout depresím? Jak jednoduché je propadnout sebepoškozování? Jak jednoduchý je jeden osudný řez ...? Pozn. Oneshot story

V malém loutkařství na jedné poličce seděla pod malou vrstvou prachu loutka. Loutka měla na sobě zářivou brož, kterou dostal od svého majitele, stvořitele. Nikdy z něj nespustil oči. Vždy jej pozoroval. Jeho život, jeho trápení. Chtěl ale více než pozorovat. Něco co je nad hranicí logického uvažování. #3 v kategorii povídka #2 v kategorii povídka #1 v kategorii povídka

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

Vidíš ich? Tie deti dnešnej doby? S falošným úsmevom a temnými myšlienkami? A si presne taká istá ako oni!

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.