Stačí málo k tomu, aby jste se báli.

Jak vlastně vypadá místo všech Creepypast, jak žijí, jaké k sobě mají vztahy. To vše popisuje tento příběh o děsivé rodince. Násilí je minimalizováno, vtipné scény zaručeny... A city? Těch je tam nejvíc. Kniha poukazuje na rozdílné osobnosti a na příšery s podobnými vlastnostmi jako člověk. Někdo to může nazývat, a také nazývá, Cancerem. Samozřejmě, že v originálních Creepypastách jsou to bezcitné kreatury, ovšem Creepypasty mají jen 1 díl, a hlavně jsou většinou rozhořčeni jednou jedinou emocí. Většinou se neví, co se s nimi děje poté. Dost lidí se kvůli CP zabilo, a to právě kvůli brutalitě. Proč nedělat Creepypasty v jedné fanfikci trochu s větší osobností, trochu tolerantnější? Cožpak když je někdo agresivní, tak nedokáže milovat?

Prostě creepypasty. :P

Já, velký a mocný Kryšpín, spolu s mým věrným přítelem Hranolkou, Vám přináším překlady všemožných i nemožných Creepypast. Hranolka nic z toho nepřekládá a je jako autor uvedena proto, aby se necítila osamělá a bezcenná. Pak by si mohla podřezat žíly.( ͡° ͜ʖ ͡°) I když mám pocit, že Žížala podřeže žíly mě. Takže čtěte její příběhy, pokud chcete, aby byl Kryšpín naživu. Ne, fakt tam běžte, protože Její Žiživenstvo mi právě drží nůž pod krkem a nutí mě tohle psát. 1. Díl: Děsivé Příběhy z Ledničky 2. Díl: Děsivé Příběhy z Mikrovlnky

Ten pocit, když sledujete anime a nic nevnimáte a celá rodina na vás mluví.

16tiletá holka se zamiluje do zpěváka

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Název mluví za vše :D Přečtení: 1K√ 3K√ 5K√ 10K√ 20K√ 30K√ 50K√ 70K√ 90K√ 100K√ 150K√ 200K!!! :'3 Votes: 100√ 500√ 1K√ 2K√ 3K√ 4K√ 5K!√ 6K!!√ 10K!!√ 15K!!!√ 20K? :3 7.5.2017-#45 v kategorii náhodně 8.5.2017-#9 v kategorii náhodně 29.6.2017-#7 v kategorii náhodně 30.6.2017-#5 v kategorii náhodně

Arai je devatenáctiletá dívka, které nedávno zemřela matka. Jediné, co po ní má, je náramek, jenž jí dělá společnost celý příběh. Její matka totiž byla vážně nemocná a díky nedostatku peněz si nemohly dovolit koupit potřebné léky a tak Arai nezbývalo nic jiného, než je ukrást, aby aspoň zajistila matce klidný odchod z tohoto světa. V podzemním městě byli obyvatelé utiskovaní, neměli ani peníze na základní zboží a prodejci odmítali ceny snížit. Arai se rozhodla, že zlodějem zůstane, ale většinu z ukradeného zboží daruje obyvatelům. Začalo to nevinně a ani ona nikdy nečekala, že se dostane na povrch. 2.6. 2017= 1,03K reads!!! 😘 18.8. 2017= 2K reads !!!😚 16.1. 2018= 3K reads !!! 😘 13. 5. 2018 = #98 fanfikce❤ 22. 5. 2018= 4,01K reads!!!😚 21. 10. 2018= 5K reads!!!😏😍 22. 2. 2019= 6,03K reads!!!😻😻 30. 9. 2019 = 7,02K reads!!!👏👏👏 22.2. 2020 = 8,16K reads!!! 🤯🤯 11.9. 2020 = 9,2K reads!!! 1. 9. 2021 = 11,2 reads!!! <3