Nejdřív to byl jen obdiv. Obdiv, který se postupně změnil v něco víc. V lásku. Beznadějnou a nezvratnou. Zamiloval jsem se do něj tak náhle. Poprvé jsem se zamiloval jenže... proč zrovna do něj ? Do někoho kdo o mě nikdy nebude stát. Do někoho kdo mě bere jen za člena týmu. - Párování Nitori x Rin POZOR YAOI! kluk x kluk Jednorázovka

Zřejmě se moc často nestává, aby byl prostý člověk, navíc prodavač v knihkupectví, svědkem a dokonce účastníkem přestřelky dvou gangů. Každopádně, mně se to podařilo a od té doby se můj život od základů změnil. Být mazlíčkem mocného a vlivného muže má sice své výhody, ale v této hře teče příliš mnoho krve a s životy se denně hazarduje jak s bezcennými věcmi. Zab nebo budeš zabit. To je pravidlo přežití.

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Přišel jsem na jednu zajímavou věc. Věc, která se týká jeho a zároveň všech. Ta věc, nebo spíše ta slova se týkají i mě. Vím to s naprostou jistotou. Nikdy. Nikdy nechci, aby mi popřál sladké sny.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Vždy mě fascinoval. Jeho oči. Tak ledové a přesto jako kdyby za nimi planula potlačovaná vášeň. Odtažité, bodající, inteligentní. Jak vždy dokázal být o krok napřed, přestože byl tak klidný a nezaujatý vůči dění okolního světa. Jeho přístup, když si nevyslovenou prosbou dokázal získat co jen chtěl, pouhým pohledem, všeříkajícím a přesto tak tajemným. Jeho potlačované emoce, jaké ukazoval jen ve formě chladného pohledu a napjatého mlčení. Jeho lhostejnost a přesto v sobě nosil vzdor vůči celému světu. Ledový, ochromující, neústupný. Vždy jsem se toužil dostat se k němu blíž, pochopit ho, poznat, co se za tím vším skrývá. Ale když k tomu mělo dojít...

Znáte to, když se svěříte osobě, které věříte, o něčem velice důležitém, co nechcete aby se někdo dozvěděl. Jenže nevíte, že ta osoba je vlastně obrovská drbna a hned další den to ví skupinka lidí. Vy to ale nevíte. Ta jistá osoba se s vámi stále baví, jakoby byla vaše spřízněná duše, naprosto vám rozumí a podporuje vás v tom, i když pro ostatní to není moc normální. Za měsíc se ale dozvíte krutou pravdu. Najivně věříte, že ta osoba vás stále zachrání, ale byla to ona, která zinscenovala tento plán. Ale zrovna ta tam nad vámi stojí a směje se jaký jste byl idiot, že jste si myslel, že se zrovna s vámi bude bavit. Zjistíte, že všechno co kdy vám řekla byla lež. Prah obyčejná lež, která tak bolí. Začnu od začátku. Jsem studentem střední školy a čím dál častěji potkávám jednu osobu. Něčím mě zaujal a já si ji všiml. Nakonec jsem se slepě zamiloval do toho obličeje. Zjistil jsem jenom pár informací. Třeba jméno, věk, třídu a hlas. Více jsem nevěděl, ale rád jsem tu osobu pozoroval. Hodně rád. Přibližně před měsícem jsem se svěřil jedné dívce o mých pocitech k dané osobě. Byla to jediná holka, která se semnou jedna z mála bavila už nějaký ten pátek. Rozuměla mi ve všem a také mě podporovala. To jsem si v tu chvíli myslel. Celý měsíc proběhl stejně, otevíral jsem se jí stále více a více. Ptala se mě na podrobnosti a řešila se mnou jak bych tu osobu jednou mohl oslovit. V jeden den se její chování ale změnilo. Zdála se být taková vážná. Přišlo mi, že jí něco trápí. Pozvala mě do tělocvičny, kde mě ale překvapilo několik lidí, kteří mě svázali a dovedli za školu. Mezi tím se mi vysmála, že jsem byl najivní. Že mě donutí trpět, že jsem se zakoukal do osoby, kterou chce ona a, že jí taky mít bude. rpg společně s @Metakashika