Vyvolávali ste niekedy duchov? Nie? Ale určite ste už počuli o niekom, kto to skúšal. Prečo nie? To pokušenie, či sú tie desivé historky pravdivé... Človek to chce vedieť, chce to vyskúšať na vlastnej koži. Ale niekedy je lepšie veriť tomu čo počujete. Lebo ak to raz skúsite, môže to byť naposledy...

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

,,Takže co uděláš, až přijdou psi a vezmou nám naše domovy?" Podívá se na mě těma obrovskýma očima. Najednou jsem to já, kdo v něm dokáže číst. Vidím všechno, co v sobě můj tvrdohlavý přítel má. ,,Ale oni nám nic nevezmou, Warriore. Já jim to nedovolím." Pak se zadívá na město pod sebou a po tváři mu steče slza. ,,Zelená ulice je totiž moje."