*Sequel k "Jsem tvá budoucnost", spousta lidí tohle čte jako první, ale tohle je druhý díl.* Jako každý, i já měl něco, na čem mi záleželo víc než na čemkoliv jiném. A najednou to bylo pryč. Bolestivě ukradeno. Zůstala jen hluboká propast v duši. Jenže vše se dá naplnit. V tomto případě další změnou a brutální pomstou. Pokud si James myslel, že jsem byl zvířetem, neměl tušení, co později sám stvořil...

Temný román. Dostal jsem šanci na nový život. Mám v podstatě vše, na co si člověk může vzpomenout. A co nemám, to si zařídím. Ale přeci jen v mém životě něco chybí. Něco postrádám. Ne lásku, ani žádné další přízemní lidské věci, řekl bych. Upřímně, lidé mě odpuzují. Jejich optimistické mysli, které považují za zázrak životy, v nichž se jim nic nedaří, jsou k smíchu. Vždyť jsou zbyteční, slunce bez nich další ráno vyjde, gravitace bude působit dál. Pohrdám jimi. Jedno jim ale vzít nemůžu. Baví mě. Kdyz ne dlouhodobě, tak alespoň těch pár minut, co spolu strávíme. Vždy mi to dá něco jiného, vždy mě to vytrhne ze stagnace. Teď jen najít to, co postrádám... // Prošlo betací od @Juditha_Gladys :)... Později bude procházet autorskou betou, to bude větší rachot. //

Ten vztah by se dal popsat jedním slovem: vytrvalost. Když po někom toužíte tak moc, že jste ochotni čekat i věčnost. Potkal jsem duši, kterou jsem hledal celý dosavadní život. Ale našel jsem ji pozdě.

Byla chladná noc a ty jsi klepala na dveře. Potřebovala jsi pomoc a já tu vždy byla pro tebe. Ty jsi mě brala jako kamarádku, ale já k tobě cítila víc. Bála jsem se, že mě kvůli tomu odsoudíš. Jizvy, které jsem zakrývala dlouhými rukávy, jsem ti nikdy neukázala. Polštář, ušpiněný od řasenky a promočený od slz, ten jsi taky nikdy neviděla. Ale i přesto všechno jsem doufala, že to dopadne jako pohádka, že spolu budeme žít šťastně až do smrti... **************************************** 3.11. - #60 v kategorii TeenFikce 5.11. - #42 v kategorii TeenFikce

Schopnost nepodmíněné, neerotické lásky je jednou z věcí, které definují lidskou bytost. Když člověk tajně miluje, aniž by mu bylo opětováno, a stará se, aniž by o něj bylo staráno, dává, aniž by čekal vlastní zisk. Ne každý je toho schopen, a i dnes lidé uzavírají vztahy především proto, aby uspokojili své vlastní potřeby a touhy. Dávají lásku druhým, ale v duchu doufají, že se jim něčeho dostane. A pokud se nedostává, jen málokdy taková láska funguje, a většinou časem odezní. Není tomu však vždy. Jsou situace, kdy se o své pocity nelze s druhými podělit, kdy jsou i ty nejneovlivnitelnější, nejvrozenější a nejhlubší vlastnosti a city považovány za faleš a hřích. Ne každý má na lásku právo, ačkoli se nám to tak může zdát. A právě tihle lidé vědí ze všech nejlépe, jak se křehké lidské sny a ideály dokážou rozplynout. Krátká filozoficko-romantická povídka „Čas slunce a obilí" je inspirována skutečným příběhem mladého člověka, který nedokázal přijmout sám sebe, a který byl přírodou a evolucí tak trochu předurčen k té nejtvrdší zkoušce, jakou může lidská duše podstoupit - zapírání sebe sama, a zapírání svých vlastních citů.

,, Protože tě budu vždycky milovat, pošlu ti všechnu svou lásku," řekla a ztratila se z mého života.

,,Hledáš mě, Koťátko?"

Někteří lidé se za svojí orientaci stydí, další ji zase neřeší. Pak jsou tu lidé jako Carol, kteří vám místo jména řeknou: "Jsem lesba." Či jako Joy, kteří jsou zmateni vším. Nejvíce sami sebou a svými pocity. Original story: @Klanys Cover: @SamLockhard

Kamarádko, prosím... - short story - krátké kapitoly - © lucysux 2k17 #FreeTheLGBT started: Jun 21 2k17 finished: Apr 16 2k20