„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Už dlouho jsem mamku přemlouvala jestli bych mohla na Hudební tábor.A nanokenc se rozhodlo že pojedu,jak možná víte miluji hudbu.Na táboře jsem myslela že se budu věnovat jenom hudbě.....ale...to by se tam nesměli objevit moji idilové nebo spíše Martinus Gunnarsen.Příběh se bude rozvíjet dál.. jak to dopadne po táboře a po tom všem.. #730-fan fikce #715-fan fikce #580-fan fikce #409-fan fikce #276-fan fikce #63-story To to je můj první příběh na Wattpadu. Tak prosím berte ohled na chyby. Děkuju.