Temný román. Dostal jsem šanci na nový život. Mám v podstatě vše, na co si člověk může vzpomenout. A co nemám, to si zařídím. Ale přeci jen v mém životě něco chybí. Něco postrádám. Ne lásku, ani žádné další přízemní lidské věci, řekl bych. Upřímně, lidé mě odpuzují. Jejich optimistické mysli, které považují za zázrak životy, v nichž se jim nic nedaří, jsou k smíchu. Vždyť jsou zbyteční, slunce bez nich další ráno vyjde, gravitace bude působit dál. Pohrdám jimi. Jedno jim ale vzít nemůžu. Baví mě. Kdyz ne dlouhodobě, tak alespoň těch pár minut, co spolu strávíme. Vždy mi to dá něco jiného, vždy mě to vytrhne ze stagnace. Teď jen najít to, co postrádám... // Prošlo betací od @Juditha_Gladys :)... Později bude procházet autorskou betou, to bude větší rachot. //

Všichni jsme se jako malé děti báli tmy a strašidel pod postelí. Avšak některé děti to pronásleduje dál. Nebojí se ale stvůr pod postelí, nebo stvůr ve skříni, nýbrž těch, co běhají venku a kradou lidské duše. Tyto děti jsou vyvolení. Vyvolení a předurčení k tomu je zabíjet. RPG psáno s @korkora :3 Fajn dívka toto c: WARNING!! KLUK X KLUK GAYOVÉ! HMOMOSEXUÁLOVÉ! VŠECHNO!

Pokračování příběhu Na prodej. Co když to Jonathan i Alex přežili,ale jeden z nich zmizel pryč? Ten první ale nebude mít žádné informace ani stopy,kde by mohl být. Jak ho tedy najde? Jestli jste zvědavý na pokračování,čtěte a možná vás příběh zaujme. 22.4.2018 - 1# v kategorii upíři 25.9.2018 - 1# v kategorii pokračování 25.9.2018 - 3# v kategorii nadpřirozeno

Co může být horší než to, že vás nechce vlastní matka? Aki trpěl 16 let doma v Japonsku, ale po příchodu nového "otce" už ho doma nikdo nechtěl. Styděli se za něj. Nadávali mu. Trápili ho. Našli mu adoptivní rodinu. Ale... kde? Akiho čeká nový život, rodina, škola a... především jiná země. Jakou má však šanci na přijetí?

Taky jste někdy slyšely o černém trhu?Prodává se tam snad vše.Zbraně,drogy,ale i lidi.Alex je tam na prodej také,a to hodně draze díky svému vzhledu.Ale otázka zní,komu? 19.11.2017 - 1# v kategorii upíři 13.9.2018 - 1# v kategorii nadpřirozeno 25.9.2018 - 1# v kategorii vampire 2.12.2018 - 1# v kategorii zločin

Přátelé i nepřátelé. Spolužáci, kteří vlastně neví, co se stalo. Jedna noc, která vše změní a dvě otravné holky k tomu. Založeno na realitě, která pak sice trochu slehala, ale znáte to... Yaoistky jsou jako mikrovlnka. Něco jim dáte a ony to vrátí teplý. (sexuální scény, homosexuální obsah, yaoi, sprosté výrazy) Autor: Gurie a Dermíšek, později už jen Gurie Pár: Jonáš/Damián Rok vydání: 2013 - 2017 Počet částí: 30 Dokončeno: ANO!

Náš svět... Už od samého počátku je rozdělený na dvě poloviny. V tomto světě jsou dvě rasy démonů. Démoni dobra a zla. Ti dobří pomáhají lidem, a zlí je zabíjejí, avšak navzájem si ublížit nedokáží, až na pár výjimek, prokletých zbraní. A proto jsem se zrodil já... Já jediný mám schopnost zabíjet démony i lidi bez těchto zbraní. Ostatní ovládají mysl člověka, aby mu pomohli najít cestu, nebo ho shodit. Ve čtrnácti mne zavřeli do žaláře. Byl jsem moc silný na oba dva světy a mezi démony nastala panika, když zjistili, že někdo takový existuje. Pak jsem ale přišel na to, že jsem jediný démon, který pomocí lidské dívky, která mi vběhla do cesty, dokáže spasit náš svět od blížící se zkázy. Povede se to? Nebo náš svět rozplyne v prach?

Povzdechl jsem si.Tento ostrov vypadal tak nadějně a sliboval klidný pobyt pro celý zájezd,ve kterém jsem i já.Teď tu však sedím v temném sklepě,s pár lidmi,kteří tu se mnou ještě přežili a modlím se,abych dnes nebyl na řadě já.Co se stalo? Vyhlédl si nás psychopath. 13.1.2018 -1# v kategorii horor 1.7.2018 - 1# v kategorii ostrov 1.7.2018 - 1# v kategorii psychopat

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.