Říká se, že historie se opakuje. A možná je na tom něco pravdy. Aneb nepřímé pokračování Million Reasons.

Ve světě, kde má každý svoji spřízněnou duši, jsou chlapci Nate a Rory spojeni už od narození. Můžou spolu komunikovat pomocí zvláštního pouta, které jim umožňuje vidět, co si ten druhý napsal na kůži, jelikož se to objeví na jejich vlastní. Nate a Rory jsou velmi odlišní a často se neshodnou, avšak osud je opakovaně svede dohromady, což vytvoří silné přátelství, které vyvrcholí v něco, čemu ani jeden z nich nedokáže zabránit. únor 2017 - únor 2018

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Život plný stereotypu nese plno výhod: 1. Nic vás nepřekvapí. 2. Jste si jistí, že když s nikým nechodíte, nikdo na vás ani doma nečeká. 3. Život bez překvapení a výkyvů. 4. Striktní dodržování pravidel zajistí postavení ve společnosti. Na druhé straně život plný nebezpečí a nejistoty, nese plno rizik: 1. Nikdy nevíte, co se stane. 2. Mnoho stresových situací. 3. Příliš vysoká hladina adrenalinu. 4. Nemáte žádné zázemí a reagujete na věci, až když je třeba. Co se stane, když se tyto dva naprosto rozdílné životy dvou lidí spojí? Nebezpečí nabouralo řád pravidel a zprvu nevinná lež se může stát obrovským břemenem. Má vůbec láska šanci? ----------------------------------------------------------------- -příběh je volným pokračováním Už nejsem dítě! - není nutné předešlou knihu znát -příběh psaný ve spolupráci s @Hanka124 - jedná se o yaoi - vztah dvou mužů, vyskytují se zde i sexuální scény

Narodili jsme se k tomu, abychom milovali a byli milováni. Láska se neptá... Kolik? Proč? Jak? Láska nemá žádné vysvětlení. Milujeme a nenávidíme se zároveň. Milujeme, protože bez té osoby nedokážeme být a zároveň nenávidíme, protože nás ta osoba přehlíží. Ani nás nepovažuje za možnost nějakého milostného zájmu, stále nás považuje za dítě. Pak zbývají už jen dvě možnosti. Vzdát to, nebo bojovat. Upozornění -jedná se o RPG yaoi, tudíž homosexuální příběh psaný s @Hanka124

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.