KNIHOtaku
Zase. Každý den tady sedim a brečím. Na téhle lavičce, je to krásné místo. Je tu koš na kapesníky. Lavička stoji na kopci u parku. Mám tu krásný výhled na lidi, na šťastný lidi . Také bych chtěla být šťastná, ale bohužel nejsem.
Vždycky jsi přišel ve dvě.Byl jsi jako hodinky. Každý den jsi četl jinou knihu. A tehdy jsi řekl větu která mi změnila život.
"Usměj se!"