[PROBÍHÁ KOREKCE] Kniha se přepisuje. Budou přidané postavy a upravená CELÁ dějová linie! Nemusíte hlásit neustálé chyby, příběh bude nahrazen novým! Jediné, co je kdy dělilo, byla vzdálenost od stolu ke stolu necelých padesát metrů a z poloviny vypité karamelové frapuccino. Byl jako zavřená kniha, ovšem... ta jeho v ruce byla jako obvykle otevřená a holce, která seděla vždy naproti, nevěnoval nikdy ani jeden pohled. Dokonalý cover od autorky: @feel46 1K reads - 20.10.2016❤ 10K reads - 25.1.2017❤ 50K reads - 28.2.2017❤ 100K reads - 5.4.2017❤ 500K reads - 27.10.2017❤ 30.7.2016 - 3.6.2017

Neměl jsi otevirat dveře.

Tohle není kniha! Opakuji tohle není kniha, tak to prosím nečtěte. Furt čtete? Dobře, já vás varoval. Potlesk👏 Zase mě něco napadlo. Řekněte mi, že jsem potrat, protože jestli tohle někdo bude číst a překoná to 1k 👀 tak asi skočím! No co, přečtěte si tuhle podivnou věc, ať se zabavíte. Počkat, nečtěte to, TOHLE NENÍ KNIHA! 27.7.17 #12 v kategorii náhodně 😘 30.7.17 #8 v kategorii náhodně 😘😘 15.9.17 #6 v kategorii náhodně 😘😘😘 16.9.17 #5 v kategorii náhodně 😘😘😘😘 26.11.17 #4 v kategorii náhodně 😘😘😘 Už bůh ví jak dlouho #1 v kategorii náhodně 💁🤷 Dlouho jsem tu nebyla a ona už ani žádná kategorie náhodně není 😂 no nechám to tu jako nostalgii ~tento komentář byl přidán 5. 4. 2021

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Kytara v náručí a rockové tóny vycházející zpod jejích prstů - tak si Larissa Hudsonová představuje absolutní štěstí. Nejraději by strávila každou volnou chvíli ve zkušebně s přáteli a vytříbila svou lásku ke hraní k dokonalosti. Po smrti snoubenky strýce Jima se však Lara vzdává svých snů a přestěhuje se k němu, aby mu pomohla překlenout těžké období. Šum lesů, kouzlo malého městečka a noví spolužáci jí rychle vynahradí prvotní pocit stesku. Uhrančivý pohled kluka, kterého potkává na chodbách školy, jí ale neustále vyvádí z míry. Lara je zmatená. Rozum jí radí držet si od něj odstup. Jenomže její srdce, zvyklé tlouct v rytmu kytarových akordů, teď bije jako na poplach pokaždé, když jí její nový démon zkříží cestu. Co když zjistí, že svět, který znala jen z pohádek a fantasy filmů, má na dosah ruky? A co vlastně může sedmnáctiletá holka vědět o lásce? Možná ještě vůbec nic. Možná ale daleko víc, než by ona sama tušila. najdete na Martinus.cz/sk

Fanynky mají vždycky těžký život. Vždycky.

Všechny problémy, které se mi staly během mého působení na Wattpadu. Ten cover je starý jak Země sama a neodpovídá názvu "příběhu", ale jsou to jakési memories, tak proč to měnit, že? #13 v náhodně ? #12 v náhodně ? (22.6.2017

Todd: Kde jsi? Alice: Doma... Děje se něco? Todd: MUSÍŠ OKAMŽITĚ PRYČ! *** Strašidelné texting jednodílovky. Doporučuji číst ve tmě.

„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme si povídali" řekne smutně. „A proč říkal ty škaredá slova?" zeptám se. „Protože přišel naštvaný" usměje se na mě a vtáhne mě do objetí. „A mami? Co to znamená děvka?" zeptám se a maminka se na mě podívá šokovaně. „Zlatíčko to nesmíš říkat je to zlé oslovení" pousměje se. To jsem ještě byla malá, abych vše pochopila jenže teď vše chápu a nedokážu si odpustit, že jsem byla tak hloupá a nezjistila to dřív. Maminka brečela ve dne v noci a řvala bolestí to jsem si, ale jako malá nemyslela, že je to kvůli mého otce, který se o mě teď stará jako o princeznu. !!Mohou se vyskytovat gramatické chyby!!!

2.díl trilogie Děsivý Halloween Mé prsty se pomalu dotýkali studené kliky a já se neodvážila zatáhnout. Jenom jsem stála a dodávala jsem si odvahy- co můžu ztratit? Teprve až křik mě probudil ze bdění a já nemohla rozpoznat slova ve křiku za dveřmi. Okamžitě jsem zmáčkla kliku a mě se naskytla nepříjemná podívaná. Místnost byla na zdejší poměry velká a uprostřed ní byl dlouhý stůl při němž byli židle, které jsem nestihla spočítat. Až na čtyři židle byli všechny obsazené- hlavní bod byl ale na zemi- ležel na ní Kevin a nad ním se skláněla královna Xenie III., která u jeho krku držela nůž, kterým jsem byla- zabita... *** Já žiju? Ne nežiju... Jsem prokletá. Tohle se stát nemělo- jedna osudová volba. Měla jsem si vybrat mezi mučením a nebo přidáním se na stranu zla. A já si vybrala stejně jako on- jako Nestr. A tím okamžikem jsem ho konečně pochopila- bál se stejně jako já. Jmenuji se Amy... Jsem prokletá... Jsem na pokraji života a smrti... 55. v kategorii horor (17.10.16) 50. v kategorii horor (12.12.16) 33. v kategorii horor (31.12.16)