„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

„Katie," upozornil ma tichým hlasom. Bolo to varovanie, že chcel svoju odpoveď; aby som začala brať situáciu vážne, no ja som to neurobila. Namiesto toho som sa na neho sladko usmiala, otvárajúc ústa - a to bolo všetko, čo som stihla urobiť. Pretože behom žmurknutia oka ležal môj batoh na zemi a ja som skončila nalepená na stene s Isaacom predo mnou, brániacim mi v akomkoľvek pohybe. Dýchal zhlboka, zatiaľ čo môj dych sa zasekol niekde hlboko v hrdle. Väznil ma jednak rukami, ktorými sa opieral po bokoch mojej hlavy, no aj tým oceľovým pohľadom upreným do mojich očí. Potrebovala som sa aspoň na chvíľu nejako oslobodiť od tej intenzity, a tak som stočila pohľad do ľavej strany. Stáli tam chalani, opretí o stenu a pobavene nás sledovali. „Ako keby sme to nehovorili," žmurkol na mňa Ben. Pri jeho slovách som sa naňho zamračila, ale nič som mu na to nepovedala. Moju pozornosť prilákal Isaac s tichým vyslovením môjho mena. „Čo si chcela urobiť?" . . . Príbeh o mladej hrdinke, ktorá nemala v živote veľa vecí, tobôž nie šťastie. Musela sa učiť za pochodu a o to rýchlejšie, keď bola vybratá do Cinder City. Mesta, ktorého povesť ho predchádzala. Skrývalo v sebe mnoho tajomstiev, legiend a vecí, o akých ona nemala doteraz ani potuchy. Bolo to nebezpečné miesto, kde si našla priateľov. Mesto, kde objavila domov a predovšetkým, kde sa cítila bezpečne. Osud mal však pre ňu pripravenú ťažkú cestu, preto jej radosť netrvala nikdy dlho. Nie, keď musela nejedenkrát bojovať o vlastný život, zdolávajúc popri tom divoké rieky, no i vyschnuté púšte. . . . PRVÝ DIEL SÉRIE . . . Cover by @onlyelves

„Ale tohle byl závazek, závazek do konce života. Nepatrně nakrčila obočí a krátce přikývla." Stačí jeden okamžik, jedna myšlenka, jedno přikývnutí a život se jednou pro vždy změní. Tonksová kývla s vědomím, že ví co ji čeká. Jak pochopitelné a naivní... Příběh o tom, jak se přidala do Fénixova Řádu a o všem, co se díky tomu stalo. AN: Název jsem si vypůjčila z Pottermore od JKR, tak jako mnoho jiných věcí. AN: A titulní obrázek jsem si vypůjčila zde: http://natello.deviantart.com/art/Tonks-593455727 Prohlášení: Většina míst, postav a některé zápletky (dokonce občasné citace textu) patří J. K. Rowlingové. Já si jen hraji na jejím pískovišti, zatímco ona se zdvořile dívá jinam. :)

Matthew je člověk s cynickou povahou, sarkastickým vyjadřováním a lhostejným přístupem ke většině věcí, které se kolem něj odehrávají. Ve světě prostě nějak přežívá a připadá si ztracený. Nemá jasně vytyčené cíle a budoucnost je pro něj jenom slovo bez významu. Není to zkrátka kluk, kterého byste představili svým rodičům. Kromě toho, že kouří, pije a občas se nevyhne ani nějaké té droze, má napjatý vztah se svým workoholickým otcem, který pro něj není zrovna dobrým příkladem. Na druhé straně stojí July, která je ve většině věcí jeho pravým opakem. Na rozdíl od něj je pořád veselá, plná optimismu a je věčným snílkem. Její stereotypní život částečného introverta je naplněn převážně knihami, seriály a různými fandomy, ke kterým se hrdě hlásí. Když zrovna nefantazíruje o svém spolužákovi Lukovi, tráví čas se svojí kamarádkou Dolly nebo je doma se svojí velkou spokojenou rodinou. Dva rozdílné životy a dva rozdílní lidé. Dvojice, u které by si jen málokdo mohl myslet, že si budou rozumět. A přece je to tak...

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Další z mých mnoha FF typu crossover o setkání tentokrát na seriály Dexter a Supernatural (Lovci duchů). Dean Winchester po těžkém dni zajde do baru si provětrat hlavu a není jediný. I ve světě bez kouzel a démonů, ve světě, který se naši bratři snaží chránit, může být někdo jako Dean...

(Complete) After a terrible encounter at a party, one year later, Hailey Fonte is ready to return to her hometown. With everyone against her because of last year's events and horrible rumors, Hailey must overcome many hurdles, which includes coming face to face with her past tormentors more often than she would like. With a past of traumas and mistakes, Hailey finds herself battling for the life she deserves. She will depend on her friends, a mysterious guy, and a chance at proof to prove everyone wrong. Hailey can either sink or swim, and she has already reached rock bottom. (Featured on Wattpad Picks!) (Chosen for the Wattys2018 Long list!) Highest Ranked: #3 in Teen Fiction #10 in Romance All rights reserved ENJOY!

Za vším byla jen jedna prostá myšlenka. Ten podivný nápad, který Lailu přiměl napsat příběh. Ta idea, která nabízela vidinu světa, kde by se role obrátily. Kde by zmizely všechny ty protivné skutečnosti, které jí odcizily tátu. Kde by její zázračná malá sestra vypadla ze hry. Jen jedna prostá myšlenka. Co kdyby hudba byla zakázaná?