„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Já : jsem z děcáku .... Harold : tak já si tě adoptuji a budeme spolu ??? do konce života ? Já : Harry uvědomuješ si vůbec , že by jsi byl můj nevlastní otec tudíž by to bylo dost divný ?? Harold : sakra to jsem si neuvědomil , takže to ještě nějak vymyslím ? Já : a čím to chceš vymyslet ? Harold : něčím čemu se říká mozek ?? Já : jenže to ty postrádáš ?? Harold :.... Odhodila jsem můj telefon na postel a dívala jsem se na bílý strop . Pokládala jsem si jednu otázku , která je pro mě zásadní . Jak to chce Harry vymyslet a myslí vše vážně ?

Něco o mě: jmenuji se Cate Conrad,je mi 17 a chodím do druháku na střední škole akademických věd ve Washingtonu. Mám otce a dva bratry Joshe a Mattyho. Má matka umřela při porodu a otec se po dvou letech znovu oženil s Elenou,která je sice milá,ale mou matku nenahradí. Můj otec se jmenuje Mark je mu 45 let a pracuje jako ředitel banky. Eleně je 43 a pracuje jako ředitelka obchodního centra. Josh je můj nejstarší bratr, který má 20 a studuje medicínu. Mattymu je 18 a studuje práva. Co se stane když mafiánský boss začne vydírat Marka aby mu dal 30 miliónů? Co se stane když Cate jednoho dne nepřijde ze školy domů?

///Nejdřív ji okouzlil a poté jí vše vzal.../// Myslela si, že ho zná. Že je to nejlepší člověk, kterého kdy mohla potkat. Pak poznala jeho pravou tvář a pochopila, jak moc se mýlila... 13+ ,,Sub, řekni mi, komu patříš?'' zachraptil Harry někde nade mnou. Chvíli bylo ticho, než jsem konečně odpověděla. ,,Vám, Signore,'' zašeptala jsem. ,,Správně, Sub. Takže mě budeš, co?'' ptal se dál. ,,Budu Vás poslouchat, Signore,'' řekla jsem už o něco hlasitěji. Tohle už není jen pouhá hra. Tohle je realita, kterou se já snažím pochopit. (fanfikce o Harrym napsána na přelomu mých třinácti - čtrnácti let)

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

Jak já nenávidím svůj život! Říkáte si... ,,Jak nemůžeš nenávidět svůj život když máš všechno?". Ano. Sice mám všechno, ale to nejdůležitější v něm chybí... Svoboda. I tak se vždy dostanu přes ty zdi, co mě tu vězní. Poslední dobou se mi zdá, že je něco špatně. Něco se na mě chystá. Do domu nám přijede až moc divná rodina. Nepůsobí na mně nejlíp ale ze všeho nejhorší je asi ten kluk.... Nejlepší umístění: #12 v kategorii FanFikce