Ten pult za ní? Přesně tam bych ji v ten moment přitiskl. Šílel bych z jejího dechu, z jejího měkkého těla. Ze stonů, co by se jí draly z pusy, když by opakovala moje jméno. Kompletně bych ji obalil do svých rukou, aby už nikdy nemohla odejít. A pak bych ji líbal, přivlastnil bych si její rty, až by nám oběma nezbyl žádný vzduch v plicích. Až do toho momentu, kdyby naprosto zkrotla a přiznala, že je moje. Jenom moje. *** Zhluboka jsem se nadechla a pak jsem udělala tu největší chybu, jakou jsem jen udělat mohla. Já se na něj podívala. Bylo to v jeho očích, něco, co se odráželo. Něco, co by mě položilo na kolena, kdyby mě nedržel tak pevně přibitou ke zdi. Nejspíš to bylo tím. Nebo jeho blízkostí. Nebo pevnou náručí, ve které mě držel jako bezbranné dítě. Možná tím dechem, co mi pořád brněl na krku, nebo vůní, co mě opanovala. Nebo zkrátka tím, že jsem tam s ním v ten moment prostě být toužila. Ačkoliv jsem si to odmítala přiznat. Jednoduše jsem zkrotla. Mohla jsem se snažit ignorovat to jakkoliv jsem chtěla, stejně to nešlo, necítit jeho oči na sobě. Byla to jako nějaká pošahaná síla, co mě k němu táhla, a já se nedokázala na něj nedívat. Nevracet mu ten pohled zpátky. A v tu chvíli pro mě přestal existovat svět. Zůstal tam už jen malinký prostor, slabá světla, já přitisknuta ke zdi, on, přitisknutý ke mně, mé bušící srdce a jeho hluboký dech. On byl jediný, koho jsem kdy milovala.

Věděla jsem, že to myslel vážně a že za to nemohl. To ta jeho porucha, ale... bála jsem se ho. Děsně jsem ho chtěla uklidnit, trhalo mi to moje měkký srdce, když začal vzlykat. Nemohla jsem... Moje tělo se nekontrolovatelně třáslo strachy jen díky jeho blízkosti. Natáhla jsem k němu třesoucí ruku a projela mu jí ve vlasech. Stuhl a nadzvedl hlavu. Okamžitě jsem ruku stáhla zpátky, ale on ji chytl do té své. "Omlouvám se," zašeptal znovu a něžně mi políbil hřbet ruky. #20 v Teen Fikce - 3.9. 2017 Cover: @tereza172

Jedna noc změnila všechno. Lile bylo šestnáct, když ji na obyčejné párty spolu s nejlepší kamarádkou unesli. To, co následovalo, jí vzalo víc, než si dokázala představit - a nechalo ji samotnou, v rukou muže, který ji spoutal, vyslýchal a nakonec si ji přivlastnil jako svou. Matty je nevyzpytatelný, nebezpečný a děsivě nepředvídatelný. V jednu chvíli je schopný ublížit jí bez váhání, ve druhou ji chrání s takovou zuřivostí, že Lila přestává vědět, koho se má vlastně bát víc - jeho, nebo sebe samé. Čím déle v zajetí zůstává, tím míň dokáže rozeznat, kde končí strach a kde začíná něco, čemu nechce dát jméno. Když vyjde najevo, že Lila nebyla unesena náhodou, začíná závod s časem - o přežití, o důvěru, a možná i o srdce, které si nikdy nemyslela, že by mohla dát právě jemu. Někteří lidé vás zachrání. Jiní vás zničí. Nejhorší jsou ti, co dokážou obojí najednou.