„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Bylo krátce po půlnoci, byl jsem v malém zapadlém baru na konci ulice. Šel jsem si vybrat další oběť. Bylo to těžké vybrat tu správnou, protože dnes jich tu bylo opravdu mnoho. A pak, zahlídl jsem ji. Malou zrzku, seděla sama v koutě a popíjela drink, byla krásná a já se rozhodl, že ona je ta vyvolená... *** Zahleděl jsem se na její tvář, rány od nožů se zacelily, ale její jizva přes tvář jsem poznával. Tato rána mi připomínala ty bezstarostné časy, kdy jsem sem poprvé přijel a ona byla druhá oběť, ona byla ta, co můj život obrátila naruby a taky ho zničila. Ona byla ta, která mě donutila najít ztracené city, teď mi jde o život stejně jako jí... 23.7. 2017 # 24 v kategorii horor❤ 28.9. 2017 #17 v kategoii horor❤❤ 2.10. 2017 #15 v kategorii horor❤❤❤ 27.10. 2017 #11 v kategorii horor❤❤❤

Říkáte si, že by jste chtěli žít sami? Že si sami vystačíte? Není to zas tak fajn. Jmenuji se Sophie a je mi jenom 16. Žiji sama ve starém bytě už od svých 13 let. Sama... Sama na všechno...

Vždycky voněl cigaretami a smutkem. Tajemno z něj přímo sálalo. Vřel tajnostmi a já jsem byla připravená je všechny odhalit. Byla jsem připravená poznat Willa Dansona.

Rosie Daniels je 16 let, je to normální holka. Prostě má normální život. Samozdřejmě jako skoro každá teenegerka je zamilovaná. Dylan Parker. Je 18 letý kluk. S Rosie se zná od vidění. Moc se samozdřejmě nebaví, jen se sem tam pozdraví. Rosie ho má více ráda, ale její kamarádi ho nesnáší.

Přišel jsem na jednu zajímavou věc. Věc, která se týká jeho a zároveň všech. Ta věc, nebo spíše ta slova se týkají i mě. Vím to s naprostou jistotou. Nikdy. Nikdy nechci, aby mi popřál sladké sny.

Stojím v bílé chodbě. "Máme vězně, bude nám zpívat." Řezavě se smál jeden z mých kolegů. Trhl s paží vězně a otočil ho směrem k nám. Upíral na všechny naštvaný pohled, ale nejvíce naštvaný pohled upíral na mě. Věděla jsem proč, protože tato osoba je můj bratr.

Jaké to asi je probudit se v tmavé místnosti na zkrvavené matraci? Na trhu s bílým masem není nic nemožné...

Smrt nezná ani slitování, ani milost. Smrt je nestranná. Smrt jen koná svoji práci. Smrt do ničeho nezasahuje. Všechna tyto pravidla jsem porušil a byl potrestán. Přísně. Protože si musíme projít Očistcem, abychom smazali své hříchy a mohli dosáhnout Ráje.

Tady najdete všechno....