Soubor pohádek o našem blanickém rytíři z Tokia.

Píše se rok 1941 a chladné paprsky světla bloudí po dřevěné podlaze. Domem se ozývá souhra orchestriálních nástrojů. Hudbu protne rána a mladá baletka Darya je sražena na kolena. Její rodné město Leningrad se ocitne pod nadvládou němců. Vzduch ztěžkne smrtí a křehká baletka se musí postavit čelem válce. Nechá události aby potřísnily její sukni krví? Nebo si protančí cestu na svobodu? Cover by: @KaobKa 23.6. 2K16 #6 v historický román 29.7 2K17 #5 v historický román 6.8 2K17 #4 v historický román 21.10. 2K18 #3 v historický román 25.10. 2K18 #2 v historický román

Kniha plná vtipů kterou si určitě užijete. :)) Pokračování Vtipy vtipů 2 Děkuju za každé přečtení , hlasy a komenty! Poznámka: Tu knihu vám přeci nikdo nevnucuje! Tak si prosím odpusťte komentáře typu "chcípni" a td. není to příjemné. Někomu se to líbi! Hezký den! ❤🎈 #1 v kategorii humor 22.4.2018

Jak se James a Lily mohli dát dohromady? Jak Pobertové prožívali svůj poslední ročník? Jak vypadal jejich život po opuštění bezpečí, které jim poskytovaly Bradavice? To vše a mnohem více se dočtete v této povídce. UPOZORNĚNÍ: Pokud Ti je méně než 12 let, tak si tento příběh prosím schovej do wattpad knihovny a pár let počkej...

Mé jméno je Claudia Hamptonová a je mi sedmnáct let. Můj otec se už nemohl dívat na to, jak trávím skoro všechen čas u počítače, nebo mobilu, a tak se mě rozhodl přihlásit na tábor. Tábor, který mi překroutil život. Cover by: Adri1616

Ten den svítilo slunce. Po vydlážděném chodníku, v dlouhé sukni pod kolena a v krásných nových botách na podpatku kráčela s aktovkou v ruce dívka. Pomalu šla směrem k budově gymnázia, kde měla nastoupit do prvního ročníku. Byla nadšená a trochu nervózní zároveň, ze všeho nového a neobjeveného, co ji mělo teprve čekat. Nevypadala jako ta, která by se zjevovala chlapcům ve snech, vypadala obyčejně, možná až tak moc, že ji to dělalo čímsi zajímavou. Její tmavé krátké kudrnaté vlasy měla po většinu času svázané mašlí, bílou košili pečlivě zapnutou a krásně nažehlenou, zastrčenou do hnědé sukně. Jmenovala se Noa. Noa Kaanová. A byla židovka, která vůbec nevěděla o tom, co všechno ji v životě čeká. --- Všechny okolnosti, letopočty či události jsou pravdivé nebo aspoň přibližné. Postavy v příběhu jsou vymyšleny, mnohdy však založeny na reálných lidech, jež je možno dohledat. Informace o událostech mám ze zdrojů, jež budou doloženy v poslední části po skončení příběhu. --- Fotka vpravo na náhledu je vlastnictvím mé prababičky a mého pradědečka, je to jejich jediná svatební fotka z celého, tak významného dne. Pro vzhledovou podobnost s mými smyšlenými hlavními hrdiny jsem se rozhodla ji zde zařadit. A babičce a dědovi snad jen posílám velké díky a spoustu lásky za to, co vše pro mě v životě udělali.

Lily Evansová - rudovlasá studentka Nebelvíru, která už nějaký ten pátek chodí s Jamesem Potterem, kterému po letech naléhání konečně podlehla (tedy spíše podlehla "novému" Jamesovi, kterým se stal, jakmile mu došlo, že dívku svého srdce nezíská nejapným pokřikováním a nevhodnými návrhy) má konečně osmnáct! Což je nejen velká sláva v mudlovském světě, ale i v tom kouzelnickém. Celých šest let ji James Potter na její narozeniny tropil mnohem větší žertíky a představení než obvykle. Nebylo proto divu, že se dívka tohoto dne pokaždé se staženým žaludkem obávala. Jak to však bude probíhat nyní, když s tímto střapatým klučinou chodí? Povede se brýlatému chlapci alespoň trochu opravit roky předešlé a přichystá pro svou milovanou nezapomenutelný den? Změní se Lilyin postoj ke dni jejího narození? A co na to jejich přátelé? To vše a mnohem více se dočtete v této bonusové povídce k příběhu Co takhle rande, Evansová?!

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.

Dny v táboře plynuly pomalu. Pomyslné hodiny tikaly a připomínaly mi, že jsem blíž k smrti. Od jednoho buzení po druhé, od ranního apelu k večernímu, od jedné misky polévky ke kousku chleba. Strach byl všudypřítomný, mohli vás kdykoliv kdekoliv a jakkoliv zabít. I když byste žili dlouho, jedno bylo jisté - dostat se odsud ven nešlo jinak, než komínem ohořelého krematoria, ve kterém zbytečně vyhasínaly životy lidí, kteří uvnitř komory bojovali až do posledního dechu. Všechno bylo tak hloupé, tak absurdní. Němci se nad nás stavěli, oni byli vlci, my ovce. Byli něco víc, a to byl důvod, proč nás vyhladit. Židovská špína. Upozornění: • V některých kapitolách nevhodné pro citlivé povahy. • Příběh hodnotím jako "Pro dospělé", protože se v něm vyskytuje jedna sexuální scéna a pár vulgárních výrazů. Nerada bych, aby mi tuhle práci Wattpad smazal. • Všechny postavy, děj a podobně, kromě podložených faktů jsou smyšlené 11.7.2017 - #6 v kategorii historický román 26.7.2017 - #4 v kategorii historický román 28.7.2017 - #2 v kategorii historický román 16.8.2017 - #1 v kategorii historický román