Nemělo by být těžké rozloučit se. Ne s někým, jako je on. Tak proč to bolí? Proč cítím, jako kdyby jeden malý kousek mě, někde hluboko uvnitř, chyběl. Ten slabý paprsek světla, který jsem přenesla do temnoty jeho duše. Celé moje já ho touží následovat, aby mohlo být zase kompletní... Volně navazuje na závěr 4. série Upířích deníků. #222 v katergorii FanFiction - 21.8. 2017 #202 v kategorii FanFiction - 12.9.2017 #28 v kategorii FanFiction - 19.9.2017 - WOW, díky moc :))

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Znáš to? Ten pocit když shora padáš dolů? Ne? Já moc dobře 1.4.2k16 Cover by: barablaho Story by: strangeAngie

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019