Bylo nebylo... Tak začíná většina pohádek, i ta moje to takhle měla. Bylo nebylo, potkala se dvě srdce, která od té doby nešla rozdělit. Létali jsme si s Mattem na našem dokonalém růžovém obláčku, dokud se nerozplynul a my tvrdě nenarazili na zem. Potom už nebylo nic tak jako dřív. Záleželo jen na mně, jestli si vyberu zvednout se a dát si život do pořádku, nebo zemřít v oblaku prachu zvířeném oním pádem. Ale já se rozhodla bojovat a dopsat svůj příběh o realitě, která umí být krutá, o statečnosti a síle pokračovat dál a o přátelství, které jsem nečekala. Chtěla jsem dožít tenhle příběh lásky. Té první, i té druhé, které mi obě rozzářily svět. • • • • • Když se Mick začne všechno hroutit pod rukama, nenechá depresi, aby jí udělila poslední ránu. Narukuje k Námořní pěchotě a uchopí tak osud do vlastních rukou. Dostává se do společnosti drsných mariňáků a jejich nevybíravého humoru, aby jim jako vojenský psovod kryla záda. Vidí všechnu tu zkázu okolo, špatné vedení velitelů, smrt a obyčejné lidi, kteří trpí kvůli něčemu, za co nemohou. A nakonec, někde v rozlehlých horách a pouštích Afghánistánu pozná, že člověk se nemusí šíleně zamilovat jen jednou za život. 20. 4. 2022 - #2 romantika 30. 8. 2021- #1 in válka 14. 8. 2021 - #1 in akce

Katastrofa přišla nečekaně. Zprávy hlásily blížící se zánik Slunce, předpovědi o neúprosné tmě, mrazivém chladu a o tom, že přežijí jen ti, kteří se dokážou přizpůsobit. Bryan Reifová neměla na výběr. Spolu se svou rodinou byla odvezena do speciálních bunkrů, navržených k ochraně před apokalypsou. Každý den podstupovala tvrdý výcvik, protože jediná šance, jak se z těchto bunkrů dostat, byla být vybrána mezi sedm nejlepších. Jenže postupem času začíná odhalovat, že kolem ní něco nehraje. Bunkr, který měl být symbolem bezpečí, skrývá temná tajemství, a Bryan si pomalu uvědomuje, že možná není v bezpečí nikdo z nich.

,,Už jsi v bezpečí. Už jsi u mě,'' zašeptal ten neznámý a já se od něj odsunula dál. ,,Kde? Kde jsem?'' ptala jsem se roztřeseně a pohled mi spadl na mé tělo. Byla jsem navlečená do těch stejných volných šatů, jaké měl na sobě on. Chtěla jsem křičet, protože jsem nic z toho nechápala, a měla jsem takový dojem, že se mi to celé jenom nezdá a že ani po štípnutí se do zápěstí mě to nevykopne do reality v mém pokoji. ,,V nebi přece. Tam, kam patříš.'' Pokračování knihy - Tam, kde je bolest normální cover mi udělala skvělá: @cherrystyles- 🖤

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Hleděla jsem na něj denně přes okno svého pokoje. Znala jsem ho jen ze svého místečka na parapetu a vysnila si ho jako prince na bílém koni. Ale jak moc jsem se spletla? Stačilo ho potkat v tváří v tvář jen jednou jedinkrát a přetočil mi svět úplně vzhůru nohama. Arogantní, namyšlený, ledový, s pekelně pronikavým pohledem. Takový pro mě náhle byl. Vlezla jsem k němu na horskou dráhu, ze které nešlo vystoupit. . Cover od úžasné: @alexcoorne . První vydání: 23.03.2020 Poslední vydání: 4.10.2020 1 000 přečtení...22.5.2020 10 000 přečtení...13.8.2020 50 000 přečtení...2.11.2020 100 000 přečtení...26.4.2021 . #9 v romance.....8.6.2020 #2 v romance.....5.8.2020 a 21.9.2020 #1 v romance.....24.9.2020 #1 v romance..... 21.3.2021 #6 v love.............25.9.2020 #3 v love.............27.10.2020 #2 v love.............28.10.2020

Tento příběh vypráví o Layle Brownové a o jejím životě, který se mění hned po jejím únosu. Zažije strach, ztrátu, bolest, ale možná i lásku a nové přátelství. Nic nebude tak lehké, jak se zdá, ale vše se dá zvládnout, dokud všichni drží pospolu. Nejlepší umístění: #1 - fanfiction 25.9. 2020 #2 - sad 24.5. 2020 #1 - czech 23.9. 2019

POZOR PROBÍHÁ KOREKCE !!!! Anabela Taylorová jen doufala, že po tom trapném zážitku z rána už toho největšího aroganta pod sluncem v životě neuvidí. Ale osud má nejspíš jiné úmysly. A i přesto, že se snaží urputně bránit, začne ji všechno přerůstat přes hlavu a její život se začíná díky postupným vzpomínkám z té noci, kdy ho potkala, vymykat kontrole. Přitom si nepřála nic jiného než stoupat po karierním žebříčku ve firmě. Dá přednost svým emocím? Nebo se ubrání a chytne se šance, která se jen tak neodmítá ? Ps: Prvních pár kapitol je trochu ne, tak podle mých představ....no jo jsou to začátky, tak se omlouvám, ale hned co dokončím vsechny díly.....dám to vše dokupy ......

Cameronovi se do nedávna všechno dařilo. Ve škole prospíval s vyznamenáním, jeho fotbalový tým vyhrával každý zápas a chodil s tou nejhezčí holkou ze školy. Toto šťastné období, ale nemělo dlouhého trvání. Přítelkyně ho podvede s naprostým idiotem, znechutí mu jeho oblíbenou hudební skupinu a taky mu vezme chuť do fotbalu. V této době jeho sestra Jess odlétá na rok do Paříže a komu jinému než své nejlepší kamarádce svěří, aby se o Camerona postarala a pokusila se ho dostat z jeho porozchodového stavu. Brita ale Camerona nemůže vystát a časem zjišťuje, že kluci jsou po rozchodu někdy horší než holky.

Vždycky voněl cigaretami a smutkem. Tajemno z něj přímo sálalo. Vřel tajnostmi a já jsem byla připravená je všechny odhalit. Byla jsem připravená poznat Willa Dansona.

,,Tati, prosím," snažila se dohnat jeho rychlou chůzi. V očích měla smutek a hanbu. ,,Na co mám čekat!" prudce se k ní otočil. Nepoznával svou dceru. Přemýšlel, co udělal špatně, že za ni musel zaplatit kauci. ,,Chceš mi tu namlouvat, jak jsi v tom nevinně? Na to nemám čas ani náladu!" zařval. Bylo mu jedno, kde jsou a kolik lidí je pozoruje. Měl vztek, který musel dostat ven. ,,Ty nikdy nemáš čas!" i ona zařvala. ,,Jako bych pro tebe nebyla důležitá. Už ani nevím, jestli mě máš rád. Jsem jen špína za tvými nehty a podle toho se ke mně chováš. Mám toho dost! Jsem tvá dcera a mám tě ráda, ale už mě nebaví, jak mě pořád přehlížíš!" rozplakala se. Po dlouhé době nedokázala zadržet pláč. Ne teď, když se dívá svému otci do očí a vidí jen zklamání. ,,Jsi na mě hrdý, jen když vyhraju nějakou blbou soutěž. Teprve potom jsem tvá dcera. A to jen kvůli tomu, že ve mně vidíš mámu. Víš vůbec, jaký je to pocit? Jsi sobeckej parchant!" vyletělo z ní, ani netušila kdy. Ta slova její otec nestrpěl. Dcera už mu dlouho pila krev a tak se stalo, že to nevydržel a uhodil ji. Nelitoval toho. Podle něj si to zasloužila. Odmalička se o ni staral. Měla vše, co potřebovala a ještě mnohem víc. Co za to vše dostal? Nic! Jeho dvaadvacetiletá dcera byla kriminálník a nazvala ho sobeckým parchantem. ,,Nejsem ti dost dobrej? Tak mě poslouchej. Hned po soudu se stěhuješ k tetě do Ria. S tancem jsi skončila, stejně tě nebaví. Rozluč se s kapesným. Od této chvíle se budeš živit, šatit a starat se o sebe sama. Pokud to odmítneš, já se odmítnu postarat o to, abys neskončila v base, protože za ten tvůj průser se to klidně může stát."