[PŘEPIS, OPRAVA začne koncem dubna 2020] [naprosto upřímně; musíte překousnout otřesný začátek příběhu - 〤 znamená PŘEPSÁNO.] Byl to bůh v očích každého obyvatele Velkého korálu. Byl synem Odona, zesnulého krále ostrova Neviditelného oceánu. Voněl mocí, dominancí a každý jeho krok, byť ten špatný, byl považován za dotek od samotného Boha moře. Noelan zažil však něco strašného a Boha moře proklínal tak dlouho, dokud nestál na korálové větvi s plánem ukončit tak svůj život skokem do vody s piraněmi. Oči žraločí a pevná ruka s tetováním Moře ho odtáhla od zlého dna, v níž nebylo ani kousek světla. VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ -> Moře hvězd a víl ANNE CANE 15042018 ~ 01042020 COVER BY adís okami 20k - 1.06.20 - děkuji vám moc!~

„Ty se nejdeš schovat?" zeptal jsem se ho zvědavě, protože se opravdu nezdálo, že by měl v plánu dostat se z dosahu těch kapek. Hlavu vrátil do normální polohy a celým svým promočeným tělem se otočil na mě se zářivým úsměvem, zatímco si z očí znovu sejmul vodu, aby se na mě podíval. Když tak udělal, jeho tmavé oči byly plné štěstí a nadšení. Nerozuměl jsem mu. „Proč bych se měl před tím schovávat?" opáčil mi otázkou. „No, já nevím, mohl bys třeba onemocnět," odpověděl jsem starostlivě, nad čímž se jen zasmál a znovu roztáhl své paže. Chytal do dlaní každou jednu kapku, která se vpila do jeho kůže. Několik lidí proběhlo rychle kolem jeho domu, on si jich však nevšímal. „Déšť je něco, co už od mala miluju. Je to novej příval energie, kterej je potřeba uvítat s otevřenou náručí a ne se mu stranit. Je to něco, co nedodává sílu jen přírodě, ale i nám, lidem. Já jsem déšť a déšť je já." *** Příběh Michaela Daltona, šestnáctiletého chlapce, jenž už delší dobu skrývá tajemství. Tajemství, jež mezi něj a jeho nejlepšího přítele postavilo bariéru, která se zdá být nezničitelná. Ovšem, ona se tak opravdu jen zdá a Michael sám brzy zjistí, že nic není nemožné, pokud má člověk lidi, o které se může opřít...

,, Ahoj, jsem Tereza." ,,..." ,,Co? Děje se něco?" ,,Ehm... Terrenci?" ,,Cože?" ,,Tereza? Terrence?" ,,Promiňte... asi... jste si mě spletla."

"Srdce mi bilo, cítil jsem, jak naráží do mého hrudníku, ale mé plíce nefungovaly. Tajil jsem dech. Zděšením? Kéž, bych mohl říct, že ano, ale byla by to sprostá lež. A já odmítám lhát sám sobě. Byl to úžas. Pár věcí už o sobě vím. Za těch devatenáct, let jsem stihl poznat toho člověka, který na mě každé ráno hleděl ze zrcadla. A to, co pro mě bylo do dnes asi nejhorší, byl fakt, že mé srdce se nerozbuší v přítomnosti dívky, ale kluka. Jenže potom přišla dnešní noc. A já uviděl jeho."

Staré cesty nám nikdy neotvoria nové dvere. Preto musíme niekedy zariskovať a vydať sa neznámou trasou. Hoci je tu možnosť neúspechu, väčšinou objavíme vždy čosi nové a nám v živote prospešné. Záleží len na nás, ako to zoberieme. A výnimkou samozrejme nie je ani mladý Louis Tomlinson. Dvadsaťročná omega s novootvorenými dverami s názvom "BAMBI". #45 IN FANFICTION- 13. 2. 2018 #34 IN FANFICTION- 14. 2. 2018 #23 IN FANFICTION- 15. 2. 2018 #18 IN FANFICTION- 19. 2. 2018 #13 IN FANFICTION- 23. 2. 2018 #8 IN FANFICTION - 24. 2. 2018 #7 IN FANFICTION- 25. 2. 2018 #5 IN FANFICTION- 1. 3. 2018 #3 IN FANFICTION- 2. 3. 2018 #2 IN FANFICTION- 13. 3. 2018 #1 IN FANFICTION- 17. 3. 2018 ××× ©2018 all rights reserved | Larry fanfic Original story by @Haroldik | Original cover by @Haroldik

Bylo to tak nečekané, jako rána z nebes, která Harryho dostala do kolen. Celý život žil smířený s tím, že nikdy nenajde svou omegu, kterou by miloval tělem i duší. Avšak osud rád míchá karty a to nejlepší vytáhne, když to nikdo nečeká. Drobné tělo omegy, která se s grácií motala kolem statných alf, bylo pro něj něco fascinujícího. Věděl, že tohle je jeho omega a udělá všechno pro to, aby tomu tak bylo. Na tuhle chvíli čekal celý život a nenechá si ji utéct. Nevzdá se a bude o něj bojovat do posledního dechu. A je mu jedno, co pro to bude muset obětovat. Tohle je ticho před bouří. *** Toho, že se nemohu pohnout, si všimnu, když se mé druhé zápěstí ocitne také nad mou hlavou. Obě mé ruce jsou uvězněny v pevném sevření jedné Harryho dlaně a já ze zvědavosti musím vyzkoušet, že vážně není možnost úniku. Vší silou se snažím z jeho dlaně vyprostit, ale s alfou to nijak nepohne, jen ji to donutí se ušklíbnout. Představa toho, že mu nedokážu utéct ani se bránit, mi roznese vlnu horka skrze mé tělo, končíc u mého vstupu, ze kterého vyteče další vlhkost, která tvoří větší a větší flek na mém zadku. Harry by mě teď klidně mohl ošukat a já bych s tím nemohl nic dělat, jen to přijmout, jako správná omega. Harrymu zřejmě došlo úplně to stejné, protože se s úsměvem nakloní k mému uchu, které nejdříve olízne, než promluví. ,,Teď mi neutečeš, maličký." *** {Knížka je psána již delší dobu, takže prosím berte ohled na počáteční kapitoly, které jsou nekvalitně psané s občasnou hrubkou. Po dopsání příběhu bude následovat velká korekce, kdy bude vše opraveno či přepsáno.}

Pokračování příběhu Vanilla

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.

Vztah s ním byl téměř perfektní. Kazila ho jen naprostá maličkost. Nikdy jsme se nedokázali shodnout na tom, jestli nám sex chybí, nebo překáží.

Amber je člověk, který všechno vidí barevně. Proto pro ni není obtížné Ciaře popsat svět tak, aby ho sama dokázala vidět.