Jste introverti? Obklopují vás lidé, kteří nechápou vaší antisociálnost? Tady je pár problémů, které určitě znáte. Mrkněte taky na ostatní díly ze série PROBLÉMY na mém profilu :) cover • by • me

Prostě básně

Každý den si sedala k počítači a čekala, až odepíše. Věřila, že odepíše... Zapomněl? |||shortstory|||

Nevidíš snad ten název? Prostě pokračuj dál v hledání jiného příběhu. Tento přeskoč. No tak, co tu ještě děláš?! Vypadni.

NOVA KNIHA! Kdo by čekal, že v polovině roku nastoupí do školy student, který mi změní vše, co jsem doposud znala? Měl to být jen další obyčejný rok s mou rodinou a mými nejbližšími přáteli. Ale objevil se on!

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

Někdy si člověk není úplně jistý ve svých citech... ale rozuzlení se blíží vždy... Ale když vás zraní i ten nejbližší... a ani to nemusí být váš partner..? Tak je to opravu špatné!!! "Ne!! Prosím! já tě potřebuju!" Brečel jsem jak malé dítě. To mi bylo však v tu chvíli jedno. "miluju tě" řekl jsem zřejmě naposledy. "Sbohem Martinusi" odešla se slzami v očích. věděl jsem, že je konec. Nechal jsem slzám volný průběh. Svalil jsem se na zem a pomalu umíral v mých myšlenkách. -Marcus a Martinus... ne jenom jeden 👆-

„Tak co? Líbilo se ti to?" zeptal se odporně slizkým hlasem muž, tyčící se nad postavou drobného chlapce. Chlapec neodpověděl. Zarytě mlčel a propaloval pohledem podlahu, třásl se. Během chvíle na jeho tvář dopadla rána, která ho následně poslala obličejem k chladné zemi. „Na něco jsem se tě ptal!" zasyčel muž a za vlasy vytáhl chlapce zpět na nohy. Chlapec se na něj konečně podíval. „Ano, můj pane," zašeptal rozechvělým hlasem, „moc se mi to líbilo." Usmál se. Usmíval se i přes slzy, skrz které nemohl nic vidět. Usmíval se i přes bolest, kterou mu způsoboval každý nádech. Usmíval se, protože věděl, že i přes to všechno se nikdy nesmí přestat smát.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsi stála při mně. Já při tobě ne. Nikdy jsi mě nezradila. Já tebe tolikrát. Nikdy jsi se ke mně neobrátila zády. Ale já ano. Tak moc jsem ti ublížil. Miluju tě a musím tě požádat o odpuštění. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsem stála při tobě. Nikdy jsem tě nezradila. Nikdy jsem se k tobě neobrátila zády. Proč ty ano. Proč jsi mi musel tak moc ublížit . Vždyť já tě milovala. A právě proto ti teď píšu tento dopis.