Momentálně jsem šťastný a to je špatné. Právě to, že pociťuji štěstí, ze mě dělá špatného člověka. Co ale definuje špatného člověka? Existuje vůbec nějaká definice? Třeba vlastně ani necítím štěstí, třeba je to jen šok. Nebo je to... Proč je tak těžké určit, jak se cítím? Co cítím? Je to vůbec důležité? Možná ano, možná ne. Současně to však chci doopravdy vědět. A proč, že to chci tak moc vědět? Odpověď je vcelku jednoduchá, snad i prostá. Ukázalo se, že má dokonalá sestra není zas tak dokonalá dcera, za jakou ji táta měl a já tím pádem nejsem zas takové zklamání, za jaké mě táta má. - Slunce hřeje, měsíc studí, srdce tepe, duše trpí.

,,Minulý svět už neexistuje. Zakryl ho nekonečný sníh.'' odvětil klidně Vladimir. ,,Jednou... přijde ''konec'' a odpočítávání času se tím již nadobro zastaví. Nezmůžeme se ničeho, abychom tento osud vyvrátili. Osud nejde měnit jak se nám zachce. A proto se ho nesmíte bát, prostě ho přijměte, protože v tu dobu by jste oba byli šťastní a na ten ''konec'' připravení.'' Mladý Vladimir a jeho dva mladší sourozenci bojují s různými překážkami až do konce. Ruský chrt s temnou povahou se přitom snaží sourozence chránit, i kdyby za to zaplatil svým vlastním životem. Přeje si pro ně najít domov a rodinu, aby předtím, než to všechno najednou skončí, žili šťastně. . . . . . . . . . . . . . . . . . EXTRA: • Jedná se o D.O.T.S • Příběh se zakládá i na momentech, v níž můžete hlasovat o vybraná rozhodnutí hl. postavy, která budou mít následky a změní postup děje ⓒ Luna6874 Publikováno: 23.10. 2018 Cover: testování; tvořen v PicsART + Canva

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...

Byl jsi můj nejlepší přítel. Na svatbě jsi mi šel za svědka. Svěřoval jsem se ti se vším. Moje manželka tě měla ráda. Zamilovala se do tebe. Opustila mě a šla za tebou. Tys ji přijmul s otevřenou náručí. Začal jsem tě nenávidět. Dal jsi přednost jí před námi. Před naším přátelstvím. Zradils mě. Denně na to myslím. Teď líbá tebe. Teď spí s tebou. Teď miluje tebe. A ty ji taky. A to bolí, Benjamine. Bolí, že miluješ ji. Bolí, žes dal přednost jí. A proto tě nenávidím. Nenávidím tě, protože tě miluju. A to není správné, Benjamine. Není správné to, co jsi mi udělal.

Vždy jsme byli přátelé. Ti nejlepší. Pokaždé jsi stála při mně. Já při tobě ne. Nikdy jsi mě nezradila. Já tebe tolikrát. Nikdy jsi se ke mně neobrátila zády. Ale já ano. Tak moc jsem ti ublížil. Miluju tě a musím tě požádat o odpuštění. A právě proto ti teď píšu tento dopis.

Přišel jsem na jednu zajímavou věc. Věc, která se týká jeho a zároveň všech. Ta věc, nebo spíše ta slova se týkají i mě. Vím to s naprostou jistotou. Nikdy. Nikdy nechci, aby mi popřál sladké sny.

Kratší, na sebe nenavazující příběhy, které se týkají především tématu homosexuality.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Narodili jsme se k tomu, abychom milovali a byli milováni. Láska se neptá... Kolik? Proč? Jak? Láska nemá žádné vysvětlení. Milujeme a nenávidíme se zároveň. Milujeme, protože bez té osoby nedokážeme být a zároveň nenávidíme, protože nás ta osoba přehlíží. Ani nás nepovažuje za možnost nějakého milostného zájmu, stále nás považuje za dítě. Pak zbývají už jen dvě možnosti. Vzdát to, nebo bojovat. Upozornění -jedná se o RPG yaoi, tudíž homosexuální příběh psaný s @Hanka124