Její sestra je directionerka kteá pojede na tábor s One Direction. Aneta je donucena rodiči, aby jela s mladší sestrou na ten tábor. Ona tam nechce, ale nic jiného jí nezbývá, a musí tam jet, i přes všechny námitky. Dokáže změnit na One Direction názor? Dokáže se do některého z nich zamilovat? A jak to vše dopadne, to se dozvíte v mém příběhu.

,,Blacku stůj! Pojď ke mně!" křičela jsem na něj, ale on dál utíkal za dvěmi osobami, které jely na kole. ,,Zlato stůj! " křikla jsem znovu a zastavila se, abych nabrala dech. ,,Prosím stůjte, on vám nic neudělá! " křikla jsem na dvě osoby a ty se zastavily. Black je hned šel přivítat. Došla jsem k nim. ,,Moc se vám omlouvám" vydechla jsem a připnula si Blacka na vodítko. Ti dva se na mě otočili a na tváři jim pohrával úsměv. Malém jsem dostala zástavu srdce. Ti dva jsou Marcus a Martinus... *Bude probíhat oprava*

Trápení není řešení... 28.10.2018- 14k👀 FF-Marcus Gunnarsen Info: Příběh jsem psala když mi bylo 13, proto prosím o váš soucit s chybami i s někdy přehnanými situacemi. Až se jednou najde čas celou knihu zakzualizuji. Děkuji

One person,ten thousand feelings.✝ Start: 18.6.2k17

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.

Malia s Martinusem odjíždějí na tábor pro aspoň trochu slavné. Co se tam stane??? Se dozvíte v příběhu. Radím pro ty co nečetli první knížku, tak ať si ji prvně přečte, dost navazuje.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Co se škádlívá, to se rádo mívá...

FWB or BFF?