Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

Nalezeno v Azkabanu pod nánosem špíny. Berte s nadhledem Cover by: @spacky_ Dík moc 😁

Jak dlouho mohou dva dospělí lidé hrát erotickou hru, která nemá žádná pravidla? Chloe Lewottová a Max Hinford vás zvou do svého příběhu plného vášně, smíchu, lásky a živočišnosti, kterou si zamilujete. |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a sexuální scénky| ©2015 All rights reserved | @Terectioncandy | Romance | 15+

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Druhá kniha z trilogie •TOUCH• -------------------------- ~Varuji před čtením anotace, obsahuje spoilery z 1. dílu~ Pandora, začíná mít větší jasno v tom, co se s ní děje. Sice stále neví, jak je možné že vidí minulost lidí, kterých se dotkne a už vůbec ne, jak může vidět do jejich budoucnosti, ale je rozhodnutá být trpělivá a na vše postupem času přijít. Odjíždí do Anglie, aby se setkala s Chenem, který se zdá být jediným 'člověkem', který jí může pomoci ovládnout její nadání a pokusit se zachránit Aleka. Nějakým způsobem se jí muselo povést ho zatáhnout do jejího světa, který se zdál být více nebezpečný, než jak si myslela a nevědomky ho tak uvrhla do nebezpečí. Pandora ví, že Chenovi motivy k tomu proč jí pomáhá, mají větší hloubku, možná až takovou, že má něco společného s tím, proč se její život v jistém bodu tak změnil a udělal z ní tohle médium. Musí zjistit totožnost toho stvoření v její poslední vidině... Série která se zdá, jako kdyby sklouzla do "Andělského klišé"... ale věřte mi, nic není tak jak se to na první pohled zdá! První díl vás držel v nevědomosti... druhý bude plný odkrytých tajemství a nových! Happy reading! Love ya

Vláda chtěla stvořit geneticky dokonalou populaci, tak začala do lidí vkládat operační systémy robotů. Ten však nebyl dokonalý, takže místo napadení jen mysli, se program dostal i do těla. A jak tedy fungujeme? Ve dne pracujeme a v noci se musíme dobíjet, navíc si pamatujeme jen to, co vláda chce, abychom si pamatovali. #1 v kategorii Sci-fi #1 v kategorii Robot

Ne každý zná Quentina osobně, ale když se zmíní ta ujetá skupinka chytrolínů, co pravidelně hraje před školou karty o krekry, každý ví, o koho se jedná. A pak je tady všemi známý Ulysses, se kterým si zkrátka není radno zahrávat. Nerdi, je načase říct "ups"? Ve spolupráci s @Rainbow_milkshake (úžasný cover a název jsou její práce) ♡

// Prochází betací od @TnaKenov a @netopyrka83 :) // „Och, božíčku, vypadám tlustě?" Prsty s tmavě nalakovanými nehty zabubnovaly o štíhlou tvář chlapce, který se před zrcadlem promenádoval v nařasené sukni sahající mu až pod kotníky. Zachichotal se, vystrčil na sebe do odrazu zadek, kterým krátce zatřásl a následně pohoupal do boků. „Ba-rok-ní boky!" odsekával při každém zhoupnutí do strany. „Vypadáš směšně," můj hlas se třásl víc než volány sukně, se kterou šili všichni čerti v podobě mladého muže. „No to jsi kamarádka? Takhle mě necháš jít mezi lidi? Tedy, člověka?" Jeho hraný afekt nikdy neznal hranic. To už byl úděl herců. Pohoršeně zavrtěl hlavou, dal mi políček. Hned na to laškovně zvedl koutek, svůdně zavrčel a vyhrnul si sukni nad kotník, který předsunul ke mně. „Rajcuje tě to?" pokračoval, „Pokud řekneš kouzelná slůvka, možná uvidíš i kolínko," pokoušel mě dál, jeho obočí několikrát poskočilo, nohu mi strčil pár centimetrů od obličeje. „Kouzelná slůvka? Abrakadabra, hérečko!" přistoupil jsem na jeho hru. „No výborně!" zajásal s neskrývaným nadšením a sukni si vykasal až ke stehnům. Odhalil tak svoje hubené nohy mírně postavené do tvaru písmena X. Odskočil ode mě zpátky k zrcadlu, otočil se do něj, zavrtěl hlavou a přivřel oči. „Tak mladá...A taková štětka!" spráskl ruce k sobě a jedna mu pak vystřelila k čelu, kde naznačila přicházející mdloby, načež se skácel jako pytel brambor k zemi. A potom jsme oba vybuchli smíchy.