Žiť vlastný živoť! Porušovať pravidlá! Fajčiť! Sexovať! Byť. Milý čitateľ! Píšem, pretože potrebujem vedieť, že ma niekto počúva , chápe ma a nepokúša sa ma zmeniť. Myslím, že to pochopíš. Aspoň v to dúfam. Toto je teda môj život . Chcem, aby si vedel, že som smutná aj šťastná a že sa stále snažím žiť normálne. Pokúšam sa zistiť čo je dôvodom mnohých mojich pocitov . Kamoši. Láska. Túžby. Hudba. S láskou Al

"Zničila som ta. Na začiatku si to nevidel, ani ja, ale ďalej som do teba zapichávala črepy jeden za druhým. Až dokým ich nebolo toľko. Bolo ich toľko, že som ich začala aj ja sebe zápichavať do srdca. Ale ja nechcem, nechcela som vidieť tu bolesť v tvojich očiach. Pochop ma! " OSPRAVEDLŇUJEM SA ZA VŠETKY CHYBY. PRÍBEH JE MOMENTÁLNE V ÚPRAVE #9 in shortstory 9.8.2017 #7 in shortstory 14.8.2017 #4 in shortstory 17.8.2017 #3 in shortstory 8 .92017 #2 in shortstory 24.9.2017 #1 in shortstory 3.10.2017 1000 reads 20/7/2017

Nikdy nevíte, co si pro vás osud připraví. Stejně tak, jako když stojíte u dveří, a čekáte, kdo zaklepe. Ťuk, ťuk, tady samota.

"Občas jediný co potřebuju, je dlouhý objetí od milované osoby" Random myšlenky holky v depresích. Nečekejte nic záživnýho, jen si sepisuju myšlenky a vydávám je.... Jestli se v tom někdo najde, tak mi klidně napište... Budou to krátky příběhy občas možná...

Jeden mozek povídal...

"Sloboda robiť svoje vlastné chyby bolo vždy to,čo som chcel." -Mance Nájazdník

Ona: A tak jsem si tak kráčela vstříc nocí s pocitem samoty. Jakoby mi někdo chyběl. O někom takovým jsem ovšem nevěděla. Nikdo mě nenapadal a tak jsem to hodila za hlavu. Ten pocit tu však stále byl. On: Ležel jsem na střeše našeho paneláku. Koukal jsem na hvězdy, které byly rozmazané kvůli mým slzám. Nemohla za to, co se jí stalo, ale ublížila mi tím. Moc mi tím ublížila a já si kvůli tomu tak moc chtěl ublížit. Vlastně pořád chci, ale pořád je tu ta naděje, že si vzpomene. A i kdyby ne, tak mi stejně už moc času nezbývá.

A znovu píšu. Píšu, protože existuješ a protože já jsem, nehledě na všechno, stále zaseklá ve snech. Velké díky za krásnou obálku patří @ArtieWiles

2016

Moje pocity Aneb Když se nechci svěřovat lidem a radši to napíšu ... Doufám že si užijete čtení ^^