❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

Henry. Úspěšný právník. Michael. Stejně úspěšný doktor. Náhoda, která jejich cesty svede dohromady. Člověk, který jim jejich lásku nepřeje. ...A nemoc, která jejich životy podrobí těžké zkoušce.

Čerstvý vysokoškolák shání práci a jako na zavolanou se mu do cesty připlete inzerát... Bude to pro něj to pravé?

Max je obyčejný kluk,zatímco Alex je syn z Yakuzy.Jednoho dne Maxe naštve a on mu omilem ustříhne kus vlasů.Jak na to Alex zareaguje? Zatáhne ho na střechu školy a řekne,že budou kámoši...No je to normální? Max samozřejmě nesouhlasí ale Alex ho pronásleduje a pokouší se ho přemluvit.Netrvá to dlouho a Max je přinucen být připoután k Alexovi.A pomalu ale jistě mezi nima vzniká vztah. Jelikož jsou tu nějaké rozbroje, chci jen podotknout, že tento příběh patří mezi mé nejstarší tvorby. Proto tam občas najdete chyby nebo nesrozumitelnosti a za to se předem omlouvám.

16letý Yuzo chodí na střední školu jednoho z hlavních velkých měst Japonska. Bohužel ne dobrovolně. Na druhou stranu může bydlet daleko od svého otce, který mu moc nezlehčuje život. Ovšem ani ve škole to není dokonalé a nebýt jeho otce, už by byl asi vyloučen. Všichni si myslí, jaký má užasný život, a že by nejeden měnil, ale opakem je pravda. Nikdo si neumí představit, co se stalo. Jedna osudová tragédy změní vše. Bouřka, která sebou vzala všechny city a dům zůstal osamělý.

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

Oba jsou nuceni spolu uzavřít manželství, ale nebude to obyčejné manželství, jak jsme zvyklí. Jimin je prvotřídní playboy a Maya není také žádný andílek. Tihle dva jsou nebezpečná dvojka, jak to mezi nimi skončí? Po zabíjí se navzájem a nebo se do sebe nakonec zamilují? Čtěte příběh plný přátelství, lásky, sexu a napětí. Doufám, že se bude líbit ;)

Přál bych si to celé skončit. Už nikdy necítit ty rány, tu bolest. Jenže představa, že bych je už nikdy nespatřil, je nesnesitelná. Upozornění: V povídce se vyskytuje násilí a sebevražedné sklony hlavní postavy.

Měl jsem vše, co jsem jen chtěl. Můj život byl dokonalý. Jenže pak jsem potkal tebe. Jedinou osobu, která mi dokázala takovým závratným způsobem změnit život. Jedinou osobu, kterou jsem nikdy nemohl vlastnit. Osobu připomínající křehkou růži. Jak snadné je ji zlomit, zničit, rozcupovat na kousky. Jenže jsem si neuvědomil, že i ta nejkřehčí růže má trny. Nečekal jsem to... chtěl... chtěl jsem ublížit jen tobě. Ty trny se mi však zaryly hluboko, hluboko do mého srdce a mě bolí každý nádech víc a víc...