Vraždí mě to. Každý den. Každou noc. Víc a víc. Nakonec ze mě zůstane jen prázdná ulita. Kterou odfoukne první podzimní větřík. A nebo taky ne. Jsem umělec? Ne. (I když bych chtěla) Ale umím vytvořit slovy obraz. Dělá to ze mě umělce? Ne. Ale stejně budu ty obrazy tvořit dál. A o tom to je. Nevzdát se.

Skládanky z papíru nejsou žádná legrace.

krátký nebásničky od holky závislý na kafi a nirvaně * místo jedné hvězdy spadnou dvě a my si nebudeme už nic víc přát -r.b.

Moje třetí sbírka špatný poezie. Snad o trochu více upřímná, osobnější a aspoň malinko míň trapná. /někdy rýmuju, někdy na to zapomínám/

Průvodce světy za tenkou blánou našeho bytí, který píšu štětcem mračných beránků...

Jednorázová krátká povídka o Tony Starkovi a jeho nezvané návštěvě uprostřed noci.

Podzim se nekoná, srdce jsou zlomený a otevřený stránky deníku nic neznamenaj. Uplakaný noci a revoluce, špatný rozhodnutí a splašený stíny. Schovávaj se pod sedačkami v tramvajích, v místech, kde pražský děti sledují ruský tanky. Tam, kde je nekonečná noc a 'navždy' nemá žádnej smysl. 17. 11. 2016 - #6 v Poezie

Chci se ztratit ve světě světlic a zápalných lahví, protože svět potřebuje více barev a hlavně mnohem víc umění a naivních snílků z postranních uliček zapadlé čtvrti města. 19. 8. 2016 - #15 v poezie