Jsem jenom obyčejná holka, jejíž snem je jít na jeden úžasný koncert dvou úžasných zpěváků se svojí nejlepší kamarádkou. Půjdeme na koncert, popovídáme si, skamarádíme se, vyměníme si kontakty, odjedeme domů. Ale ani jednu z nás nenapadlo, co by se nám mohlo o pár dní později splnit. Na tenhle moment už nikdy nezapomeneme. Ano budou i hádky, ale vždycky si k sobě najdeme cestu zpátky. Tyhle špatné, smutné, veselé a krásné momenty si budeme pamatovat už na vždy a budeme si na ně každá vzpomínat v náručí toho druhého. Prostě Dream Come True! Jessí and Sarah❤️

Tak tady budu fotit a přidávat moje obrázky které jsem namalovala už dávno a nebo někdy teď😊

Život je jen jeden a proto: - odpouštěj rychle, - líbej pomalu❤️ - miluj celým srdcem, - směj se, - nikdy nelituj toho, co tě rozesmálo, a hlavně nikdy nelituj toho že ses narodil, protože na světě je tolik lidí kterým by jsi ublížil tím že by jsis něco udělal. Vždycky si uvědom komu by jsi tím ublížil a hlavně život je jen jeden na to nezapomínej a užij si ho dokud můžeš.

proč? to si opakuji každý den... ahoj, já jsem Mia, je mi 17, vlastně 16. No, je to hodně zamotané. Od svých 8 let jsem žila jen s tetou, protože mi zemřeli rodiče, ale od 14 let už jsem nežila ani s tetou. Žila jsem na ulici a mohla jsem si za to sama, kdyby nebylo mě, všichni by byli naživu. Už nemám nikoho, zůstala jsem úplně sama. Rodina, přátelé, nikdo... vůbec nikdo. Můj příběh začal, když jsem byla malá, v necelých osmi letech se mi začal hroutit život.

Nová rodina. Nové město. Holka z Prahy musím do maloměsta přijíždí žít se svojí rodinou.

Ráda sledovala jeho videa. Viděla v něm svou jedinou oporu. Ale po jedné procházce v parku se všechno změní. Začínají se jí o něm zdát sny. Zvláštní sny. Co když ale není jediná, které se sny zdají?

jeden let dvě rány dva životy mnoho slz mnoho otázek mnoho obav jeden bratr a jeden život bez štěstí a naděje

*Flashback* ,,Viktorko, pojď sem!" Zavolal na mě Honzík. ,,Už běžím Honzí.." při slovech jsem spěchala z píškoviště za Honzíkem na houpačku. ,,Pospěš Vikčo! Mám pro tebe překvapení." Jakmile jsem zaslechla jeho slova, přidala jsem do kroku, nebyla jsem však moc rychlá, jelikož moje malé dětské nožičky nedokázali utíkat tak rychle. ,,Překvapení? A pro mě?" Zeptala jsem se zadýchaně, když jsem konečně usedla na houpačku vedle něj. ,,Je to náramek přátelství, ukaž ruku.." a už jsem měla náramek s přívěškem na ruce. Vydechla jsem úžasem.. ,,Myslíš, že třeba za pár let, až nebudeme chodit do školky, ale do školy, jak nám maminky vyprávěly, budeme pořád nejlepší kamarádi?.." Zeptal se posmutněle Honza. ,,Navždy budeme nejlepší kamarádi" řekla jsem s úsměvem na tváři a chytla kamaráda za ruku.. // ,,Tohle je Honza" vypustil můj bratránek z úst. ,,Těší mě" řekl hned poté, co přijal mou ruku, místo toho aby s ní potřásl ji však z legrace políbil. Ostatní okolo to donutilo k úsměvu, stejně jako mě samotnou. // a tak se začal psát nový příběh nebo mám snad říct starý?

PROBÍHÁ pomalá postupná OPRAVA Dívka jménem Ema omylem vrazí do svého starého známého, Honzy. Dají se do řeči, párkrát se sejdou a oba se do sebe zamilují. Bude tomu tak i nadále? Nebo se jejich vztah zhroutí jako domeček z karet?