Podívala jsem se jeho směrem a ano, vážně se na mě usmíval. Pak se ale zvedl a přešel k mému stolu. ,,Co takhle si odskočit?" zavrní mi do ucha, až z toho hlasu změknu. Co to říkám?!!! ,,Odprejskni, Collinsi!" syknu a zvednu se od stolu. Odnesu svůj tác a zamířím si to ihned domů. Problém je, že se mu stejně nevyhnu, když bydlí hned vedle mě....