Čtyři neškodná, nevinně vyhlížející písmenka. Nic víc, nic míň. A i přes to mohou být pro někoho nepochopitelnou úchylkou, pro jiné životním stylem.

Remiho sen se splnil dnem, kdy se dostal na svou vysněnou uměleckou školu. A druhý, o kterém sám ani nevěděl, když přišel na hodinu figurální kresby a poznal Elliota.

Snarry fanfikce Poslední přemístění Harryho Pottera skončilo zmizením jeho magie a broděním hlubokým sněhem ve vichřici. Myslel si, že po porážce Voldemorta bude utíkat maximálně tak před posledními Smrtijedy, nebo před novým temným kouzelníkem či čarodějkou. Nikdy ho nenapadlo, že bude utíkat před bystrozory - koneckonců, byl jedním z nich. Jenže všechno to mělo své opodstatnění a ačkoli Harry nevěřil na náhody, jedna mu v podobě srubu, který obýval neznámý lektvarista, zachránila život. Velké díky za zimní obálku patří @FemmeFragile

Jako kus masa byl provdán do šlechtické krve. Nemuselo by to být tak zlé, sám byl čistokrevný a velmi vychovaný. Na rozdíl od svého nového manžela, ovšem věděl co znamená „myslet na druhé" Starostlivý aristokrat musí nejdřív projít peklem, než jeho drahý pochopí co znamená lidská osobnost a její hodnota. Otázkou zní. Nebude příliš pozdě? Zvládne své chyby napravit a zlomeného manžela si udobřit?

Nejúspěšnější společnosti nynější doby má v rukou velmi zvláštní subjekty. Nový evoluční druh spojený s prastarou magií přírody. Obývá náš domov a nahrazuje vyhynulé tvory, které lidi svou bezohledností vyhubily. Jenže... společnost nehledí na ztráty těchto tajemných tvorů. Kdykoliv je mladá žena příliš slabá zahyne při zkoumání jejího druhého já. Tuto hrůzu má možnost poznat dávno vyhynulý Černý panter, který je dost jiný, než jakého doposud společnost zná. Pověří proto mladého, velmi šikovného a nadějného doktora, aby se o cizince postaral a zjistil, co nejvíc užitečných věcí. Jenže muž nedokáže ublížit žádnému ze zvláštní rasy a toho panter využije velmi lišáckým způsobem. To, že se vše zvrtne a klubka osudu se zamotá, netuší. Nezbývá proto, než jednat podle instinktu a přežít.

byl tmavě zelená barva, cigaretový kouř, rychlá jízda autem, hrubost a arogance.. byl jizva vrytá v čase, dobrodružství bez limitu a slova, skrytá za inkoustovými obrázky byl světle modrá barva, nevinnost sama, uklidňující teplo, horký čaj a oheň v krbu.. byl ta radost v nekonečném smutku, tanec za svitu měsíce a láska, skrytá za pohledem plným oddanosti občas ani slova nestačí na to, abychom vyjádřili své city a city zas někdy nestačí k tomu, aby slovy mohly být vůbec vyřčeny ☾ written by: @kerriecass

Harry jde dobrovolně a na vlastní pěst na vojnu. A co že to vlastně obnáší? Fyzická, ale i psychická zdatnost. Schopnost komunikovat s týmem, navzájem si krýt záda. Nekonečné série cviků, nekonečně dlouhé dny. Příkazy, tresty a hlavně pravidla, která se nesmí porušovat. I přesto mají ti dva odvahu na to je porušit. ,,Vojíne Stylesi, vítejte v armádě. Tohle je Louis Tomlinson. Jeden z vašich instruktorů."

"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha

Honey235: Dědeček nechápe od čeho funguje seznamka?Funguje, aby se dva lidi seznámili. Man_in_black: Já vím, k čemu to je, jen mě zajímá, proč tady jsi ty. Že by se ještě nenašel nikdo, kdo by tě zkrotil? Honey235: Já zkrotit nepotřebuji, nejsem kůň. A ne, jenom mě už nebaví má ruka a nejsem tak dobrý gymnasta, abych se mohl vykouřit sám Man_in_black: Můžu tě vykouřit já *** ©AkiTariW - RPG story: @Tommo_coffee & @AkemiManautsu