...a Popelku našel krásný princ, dal jí střevíček a byla svatba. A všichni žili šťastně až do smrti. Ale tohle není pohádka. Život - moc reálný - a pohádka - moc nereálná - jsou dvě odlišné věci, které se vlastně bezvadně doplňují. I když se ale nenarodíme jako bohaté a krásné princezny, nebo jako hodní a stateční princové, můžeme se snažit si mizerný život proměnit v nádhernou pohádku se šťastným koncem. ••• Věnováno @Sharka_Potter ❤ ©mrsxdarcy |v příběhu se mohou vyskytovat vulgarismy #6 v Povídka

Kdyby jsem nebyl tebou zaslepený, možná bych i viděl... started - 3.5.2k16 *short story* #4 in povídka - 7.9.2k16 #9 in povídka - 9.8.2k16 #13 in povídka - 7.8.2k16 #16 in povídka - 17.7.2k16 #17 in povídka - 16.7.2k16 #18 in povídka - 15.7.2k16 #23 in povídka - 26.6.2k16 Cover by: strangeAngie Story by: strangeAngie

"Chtít zemřít"

,,Jak se jmenuješ?" Zeptala se dívka s velkýma, kulatýma brýlema. Pramínky vlasů si dala za uši a poklepala rukou chlapcovi před ní na rameno. ,,Nemám jméno." Řekl, když se otočil. ,,Každý má jméno." Šeptne dívka zmateně. ,,Já nejsem každý, zlato." 7.března - #1 v povídce

Člověk by řekl, že na obyčejné cestě do školy ho nic nemůže překvapit. Inu, Audrey o tom ví své. Třicet dní. Třicet velice podivných dárků. Třicet krátkých vzkazů. To je vše, co má Audrey na vypátrání toho šíleného kluka, který jí prostě nedá spát. |Short Story| #3 - Short Story - 22.10. #2 - Short Story - 25.10.

,,Miluji tvoje tvary, Holly." Sjel mě pohledem Enzo. Nechápavě jsem se na něj podívala a rozhodila rukama. ,,Tvary?" Nakrčila jsem obočí a odstoupila od něho. ,,Ano tvary." Pokrčí rameny a přistoupí ke mně, aby mě víc naštval. ,,Jsi divný, Enzo." Ušklíbla jsem se a v hlavě se mi objevily otázky. Jaké tvary? Byla jsem jen nechápavá?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Je pravda, že záleží na nitru člověka. Ale vnějšek se nedá tak úplně vypustit. 2.5.2017 #20 v ff ♥

Díval jsem se mu do očí a věděl, že jsem se zamiloval.

Za každou jeho větou bylo nějaké Ale...? *předem se omlouvám za všechny chyby a překliky* *short story* started - 17.4.2k16 finished - 13.5.2k16 Story by: strangeAngie Cover by: strangeAngie