Zvuky pracujících strojů šeptaly do ticha války. Dunivé šramocení klávesnice se linulo celým Komplexem. Všichni byli zaneprázdnění. Jak pracováním na výzkumu genetických mutací, tak na zdokonalování bojové techniky s elektronovými meči. Nikdo nemyslel na svoje potřeby, a pokud ano, tak jen na ty základní. Tak jako všichni na straně tak zvaného dobra. Hlavní cíl: Zastavit revoluci a započít novou. Na druhé straně jsou stejní lidé, pořád ti lidé, co se bojí vlastní smrti. Někteří jsou oddaní svému pánovi, myslí si, že to, co dělají, je správné. Snaží se obyčejné smrtelníky přesvědčit v pravý opak dobra - v to, že stroje nám budou nejlepšími pány. A někteří se jen bojí vlastního utrpení a poslouchají na slovo, jako malí pejsci, co nic nezmůžou. I když je těžké zabíjet lidi podobné jim samým, musí je zabít. Buď zemřou v boji, nebo rukou vlastního velitele.

"Ležíš mi v posteli." "Já vím." "Ale to je moje postel." "Ale to je tvůj problém." "Proč jsi tak protivná?" "Protože jsi mě tak napsala." "Tak tě smažu." "To nepůjde. Mělas mě smazat dřív." "Dřív to šlo?" "Samozřejmě." "A teď...?" "To nejde." "Proč?" "Víš, když jsem byla jen hloupá postava z klišé příběhu, tak to šlo. Ale tys mě dodělala celou. Dalas mi osobnost, historii a myšlení. už jsem moc reálná." Cover by: @siriusinka