„Nikdy," vykřikla jsem. Otočila jsem se zády se slzami v očích. „Jak to, že si ho nevezmeš?" vykřikl můj otec. Hrozivým krokem se blížil ke mně. Dostala jsem strach. Můj otec se zdál na první pohled jako hrabě se slušnou rodinou, ale pravda byla úplně jiná. Odstoupila jsem od něho krok. Zády jsem narazila do zdi. Byl u mě. Naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha: „Ty si ho vezmeš nebo skončíš ještě hůř než nějaká děvka a nejenom ty, ale i tvoje sladká sestřička." Usmál se a odešel.

Vychází jako kniha! Nikdy předtím jsem na táboře nebyla. Nikdy předtím jsem tam ani nechtěla. Nezajímala jsem se o velká přátelství, vždy jsem si stačila sama. Stačilo mi být s mýma dvěma bratry. Nikdy předtím jsem o lásku nezavadila. Nepřipadalo mi to jako něco nutného. Spíš to pro mě slovo láska znělo obyčejně. Nikdy předtím jsem nepotkala někoho jako je on. A tenhle tábor vše změnil.