Na mém facebooku přijde nové upozornění, jež hlásí něco zvláštního: Nyní jste přátelé - Jace Death. Nikoho s takovým jménem jsem si nikdy nepřidala. Kurzor myši zamířil na políčko - hledat, kde jsem si nového ,, přítele '' vyhledala, abych mu mohla napsat zprávu... Holly L - Ahoj, promiň, ale známe se? - Neodpovíš, zemřeš - Zalžeš, zemřeš - ZEMŘEŠ 12.10 .2015 - #1 v horor 15.12.2015 - #1 v horor

Maria Kowalski - jméno, které jsem musela zapomenout. Vlastně jsem se musela vzdát všeho. Přijmout však nové oslovení bylo asi to nejtěžší - bylo to totiž to poslední, co mě pojilo s rodiči. Nic víc jsem neměla. A i toho jsem se měla zbavit. Ztratila jsem toho hodně - nikdy jsem však netušila, že můžu ztratit víc. Že třeba můžu ztratit samu sebe. Když jsem se ale pak viděla - v těch civilních šatech bez žluté hvězdy, vlastně jsem se ani nepoznávala. Tolik let byla ta hvězda mým doplňkem a najednou byla pryč. Maria? Hannah? Nebo někdo úplně jiný? A to měl být můj nový život. Jak jsem ho ale měla žít, když jsem nevěděla, kdo vlastně skutečně jsem. Nebo mou duši vystihuje už jen to číslo vytetované na mém předloktí? Volné pokračování příběhu Za branami tábora, tentokrát pohledem Marie - nebo snad Hannah? Ideální nejen pro všechny, kterým v již zmíněném příběhu chyběl „šťastný konec" - kterého se snad nakonec všichni dočkáme - kam nás ale vlastně kroky Marie zanesou? To zatím nikdo netuší...

Všechno se to zdá až moc jednoduché. V čem je háček? Kdy to přijde? Možná to ani netuší - ale i Alex podvědomě čeká, že se všechno zřítí na jeho hlavu a už nebude moci utéct.

Tato kniha je o Faye Fox. O dívce, která zaplatila za svoji zvědavost a skončila na tak nehostinném místě, které se nazývá pasťák.

Byl to bratr, nevlastní, ale byl. Teď už ne, je to maniak, co se na mě stal závislý. Na Anne Harrisonové. Osmnáctileté dívce z Hollywoodu. Chce mě zabít? Co se stane..? Co mám dělat? Pssst, jen klid drahá. Jednou se vše dozvíš....

Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo. Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to. August Herz nikdy nevěřil, že na dny a noci v zákopech bude ještě s láskou vzpomínat. Za branami tábora je všechno ještě horší, než si dovedl představit. Zápach, vychrtlá těla, úsměvy vojáků, zkrvavené obušky, vagóny plné lidí vezoucí je na smrt. Základní pravidlo - držet si od všeho odstup. Přistupovat k tomu jako voják. Voják plnící rozkaz. Ale každý pohár jednoho dne přeteče... UPOZORNĚNÍ: 1. Povídka je čistě mým výmyslem - veškerá jména jsou smyšlená, děj je vymyšlený a neopírá se o žádnou historicky podloženou skutečnost (když neberu v potaz veřejně známá fakta) 2. Slovo "žid" v povídce píšu s malým písmenem, protože za 2. světové války nebyla tato skupina obyvatel považována za národnost, ale pouze za náboženskou skupinu - proto malé písmeno, narozdíl od "Němec" 3. Povídka, jak už jsem zmínila, je pouze výplod mé fanzie - a zároveň chci upozornit, že není součástí žádné propagandy ani ničeho podobného.