"Mám tak milion důvodů tě nemít rád." "Například?" "Máme byty naproti sobě a ty neustále chodíš bez trička." "Neřekl bych, že zrovna to ti vadí."

Stephan: Nejsi nějaká drzá? Kathrin: Někdo tomu říká drzost, já sarkasmus. Stephan: Drzý holky miluju Kathrin: Tak to abych s tím rychle přestala... ---------- Covery by: Werunka32

Kdybych to věděla už tenkrát, kdyby mi někdo řekl, že vezmeš moje srdce a pošlapeš ho, roztrháš na kousíčky a hodíš mi je do obličeje... Myslíš, že by se něco změnilo? Krátký příběh psaný od konce k začátku. Vydáno 29. 11. 2015

"My jsme spolu spali?" "Ano..." "To je hloupost... Jsem lesba..." "Moc dobře si to pamatuju... Nejsi lesba." "Ale já mám přítelkyni..." "Nevěřím ti."

Byla to jen hloupá sázka. Jen hra s cílem ublížit a pokořit. Tak proč se to tak zvrtlo? Proč to není jen on kdo cítí bolest. Proč se to muselo stát zrovna mně. Proč se z předstírané lásky stalo něco víc. Proč jsem se do něj musel doopravdy zamilovat?

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.