PŘÍBĚH PROCHÁZÍ KOREKCÍ!!!!!!😊 Ona je sekretářka, která si vybíjí své životní frustrace na automobilové dráze, on podnikatel, který utápí svůj volný čas v jezdeckém sedle na statku nacházejícím se v malém městě jménem Pasadena. Ona pracuje v New Yorku, on v Los Angeles. Oba však spojuje práce ve stejné firmě, jejíž zakladatelé se rozhodnou sloučit dvě budovy v centrech naprosto odlišných měst v jednu velkou prosperující firmu, která zůstane v Los Angeles. Pro ni to znamená opustit svůj domov pro svou kariéru, pro něj to - alespoň v jeho úvahách - nepředstavuje žádnou změnu. Jenže se plete, protože tou změnou je právě ona. |Upozornění: V příběhu se objevují vulgární výrazy a sexuální scénky| ©2016 All rights reserved | @Terectioncandy | Romance | 15+

TATE Je to pět let. Pět let od našeho rozchodu i od chvíle, kdy jsem ho viděla naposledy. A přesto ho pořád nedokážu vyhnat z hlavy. Vrací se do mých myšlenek i do mých snů naprosto nezvaný a nevítaný. I přesto, že jsem teď zadaná a měla bych myslet na svého přítele, a ne na něj. Jenže on byl první. První, který uchvátil mé srdce i tělo a zdá se, že někde uvnitř pořád nedokážu zapomenout. Ale umím předstírat. Všechno je v pořádku, protože se odstěhoval a my už se nevídáme. Můj život pokračuje dál a já jsem šťastná. Šťastná. OLLIE Zasranejch pět let. Pět let utrpení, samoty a vzteku. Nikdy jsem se s ní nechtěl rozejít. Nikdy jsem ji neměl nechat jít. Všechno mi vzala a já se po jejím odchodu už nikdy nedokázal naplno nadechnout. Byly další, ale žádná jako ona. Ovšem pořád jsem mohl předstírat, že můj život není takový peklo. Jenže teď... teď se vracím do města, kde to všechno začalo. Vracím se zpátky, abych si vzal, co je moje. Protože ona vždycky patřila jenom mně. Upozornění: Text obsahuje vulgarismy, násilné i erotické scény. 18+

Nikdy mě nenapadlo co může udělat jeden pohled. Tedy až po tom co jsem se ocitla v jeho zajetí ❤❤❤ Bude probíhat korekce. Obsahuje chyby! # 74. V kategorii Psycho - 6.7.2018 #28. V kategorii Psycho - 8.7.2018 ♡obrázky jsou z pinterestu. Nejsem majitel obrázků

Bára žila spokojený život. Měla práci, kterou chtěla vždycky dělat k tomu dlouholetého přítele, který ji miloval a její nejlepší kamarádka byla zároveň její kolegyní. Vše bylo perfektní, až do chvíle než dostala nabídku, která se neodmítá a tím se jí otevřely dveře do světa nekonečných možností. ,,Pojďte do vody, přece tu nebudete jen tak ležet," rozhlédla se kolem sebe. Nikdo jí však neodpověděl. ,,No ták. Michale, aspoň ty si pojď se mnou zaplavat. ,,Dej mi pokoj," odsekl ji bez toho, aby se na ní podíval. To jí naštvalo. Odešla zpět k vodě. Cestou si vypůjčila od děti kyblíček, ze kterého si dělaly hrad. Nabrala do něj vodu a šla zpátky k Michalovi. Znova se ho zeptala, jestli půjde do vody. Odpověď zněla stejně, jen tón hlasu byl více ospalejší. Bára vzala kyblík a všechen obsah, bez jediné kapičky padnoucí jinam, na něho vylila. V tom okamžiku Michal vyletěl a začal se rozčilovat. ,,Jsi normální?! Už by jsi se vážně mohla chovat na svůj věk!" myslel to vážně, ale při pohledu na všechny kolem, jak se smějí, Báru nevyjímaje, se začal smát taky. ,,Tak jo, holčičko, chceš jít do vody, tak pojď," rozeběhl se za ní. Když ji chytil, vzal její tělo náruče a i přes její bránění, ji odhodil daleko od sebe do vody. Čekal, až vyplave, ale ona nevyplavala. Rozhlížel se kolem sebe a už dostával strach. Volal její jméno, ale ona se stále nevynořila. 20. Srpen 2016 # 3. v Romanci