Marinette už dlouho chodí do stejné třídy s Adrienem Agrestem, ke kterému cítí něco víc, než jen obyčejné přátelství. Když se její rodiče rozvedou a její matka si najde jiného muže, naneštěstí je to Adrienův otec Gabriel Agreste. Ti dva se sice nedali dohromady kvůli citům nebo dokonce lásce, ale spíše kvůli obchodnímu partnerství. Když proběhne svatba a z Marinette a Adriena se stanou nevlastní sourozenci, Marinette to nese velmi těžko a nechce si s Adrienem nic začít. Jenže Adrien to nenechává jen tak a i přesto, že by spolu neměli nic mít, chce si Marinette získat

,,Hlídání dětí... Jejich vyzvedávání v družině... Ještě, že nejsou moje," říkám si často, když jdu vyzvednout svoji sedmiletou sestřenici do školní družiny. Vždy jsem to brala jen jako povinnost, ale to jen do té doby, než tam nastoupil nový vychovatel. Děti ho neposlouchají a on se jim pořád snaží vysvětlit, že ho poslouchat musí. Jeho smaragdové oči byly vždy plné obav, že něco nezvládne nebo mu nějaké dítě z hřiště uteče. Zezačátku jsem Adrienovi pomohla uklidnit malou holčičku jen z dobré vůle, ale když jsem zjistila, jaký doopravdy je, do družiny mě vždy začalo táhnout něco jiného, než jen povinnost...

Marinette Dupain-Cheng. To jsem já. Asi mě už někteří z vás znáte z nějakých pohádek. A všechno, co se tam odehrálo, je pravda. Ale jednu událost zapomněli. A hodně věcí se okolo toho točí a vrací se k tomu. Když mě rodiče pošlou na tábor, na který mohou lidi do devatenácti let, hned jsem věděla, že tam chci. Nejvíc tam jezdí malé děti a údajně se velké o ně starají a to by mě bavilo. Byl by to příjemný odpočinek od Paříže, kde mám pořád nějakou práci. Bylo by to u moře, kde je příjemně teplo a nikoho bych tam neznala. Ale nikdy by mě nenapadlo, že tam pojede i on.......