Jmenuji se Galileo a jsem čtyřletý hřebec Berberského koně. Lidi se ke mě chovali hrozně. Můj život nezačal zrovna slibně. Narodil jsem se v zajetí a za tu dobu co jsem tady obdivuji divoké koně, kteří se občas kolem naší farmy proženou jako vítr. Můj sen je stát se součástí takového stáda. Možná, že už to brzy nebude jen sen. Umístění: 16.9. 2016 5# v kategorii Dobrodružné :3 8.10. 2016 2# v kategorii Dobrodružné :) 5.12. 2016 1# V KATEGORII DOBRODRUŽNÉ :OO HROZNĚ MOC DĚKUJU!!!! :DD

Všechno to začalo dnem, kdy jsem umřel. © All Rights Reserved | zzirque 2017 ▸ Povídka obsahuje vážná témata, která by pro některé čtenáře mohla být nepříjemná. Editováno 11/9/2019

Je těžké psát o anorexii, jako o svém nepříteli. Přestože jsem byla jeden čas pyšná na to, že mě nazyvali "anorektičkou", chtěla bych všem ukázat, že je to opravdová nemoc a že není lehké se ji zbavit. Nechci nikoho inspirovat, aby dělal to, co jsem dělala já. Chci lidi varovat!

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

#1 in romance 2016/2017 #1 in fanfikce 2016/2017 #3 in fanfikce 16.11.2016 •V příběhu se objevují drsné scény• Jmenuji se Amy Green. Je mi šestnáct let. Věnuji se fitness a studiu. Můj život není nijak zajímavý. Prostě obyčejná holka co nekouří, nepije ani jiné věci co dnešní mladiství provozují. Nemám nějak moc kamarádu ani kamarádek, jen pár a ti mi stačí. Moje máma pracuje jako módní návrhářka a je docela uznávaná, takže je skoro věčně pryč na cestách a můj táta vede firmu v Dánsku obvykle se vrací až za 3 týdny a protože jsem jedináček často bývám sama doma, ale jsem velice samostnatná a vše si dokážu udělat sama, rodiče mají ve mně velikou důvěru, takže se nebojí mě takhle nechat samotnou doma . Jmenuji se Justin Bieber. Je mi osmnáct let. Můj život je velice zajímavý. Rodiče mám hodně bohaté, takže mám všechno co chci. Ani si o ty věci nemusím říkat,protože rodiče mi posílají peníze na účet a že to není málo. Mám 2 sourozence , malého brášku a sestřičku na které nedám dopustit. Miluju párty, chlast, cíga a sex . Nebudu lhát v posteli jsem jich měl víc, než napočítáte do deseti. Nejsem na vztahy. Beru to jako relax. Nic to pro mě neznamená. Láska? Velký shit.

„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme si povídali" řekne smutně. „A proč říkal ty škaredá slova?" zeptám se. „Protože přišel naštvaný" usměje se na mě a vtáhne mě do objetí. „A mami? Co to znamená děvka?" zeptám se a maminka se na mě podívá šokovaně. „Zlatíčko to nesmíš říkat je to zlé oslovení" pousměje se. To jsem ještě byla malá, abych vše pochopila jenže teď vše chápu a nedokážu si odpustit, že jsem byla tak hloupá a nezjistila to dřív. Maminka brečela ve dne v noci a řvala bolestí to jsem si, ale jako malá nemyslela, že je to kvůli mého otce, který se o mě teď stará jako o princeznu. !!Mohou se vyskytovat gramatické chyby!!!

Máte deprese? Mám pro vás řešení. Když může nějaký kretén z Ruska nutit mladé umírat, tak proč by je nějaký kretén z Česka nenutil žít? Absolvujte výzvu - každý den splňte úkol. Na konci z vás bude jiný člověk. Nebo vlastně, svým způsobem, stejný - budete stále naživu a možná veselejší.