"Už je to rok a půl," pronesl Bucky zadumaně a přijal ode mě plechovku piva. "No, jsme zase o něco starší," povzdechla jsem si a svalila se na pohovku vedle něj. "Pochytila jsi za tu dobu nějaké moudro?" zeptal se zvědavě. "Ano." "Co tě nezabije, to se tě pokusí sejmout znovu?" zasmál se a nahlas usrkl. "Ne, nikdy si neuvědomíš, co máš, dokud to neztratíš." JEDNÁ SE JIŽ O TŘETÍ DÍL KATE, doporučuji přečíst si nejdříve první dva díly :)

"Když jsem si znovu usrkla ze svého kafe, zastavila jsem se, protože jsem si cákla na kraťasy. Kdybych to neudělala, asi by nakonec všechno dopadlo úplně jinak. Každopádně jsem to udělala a zaslechla šustění listí." Probíhá kompletní úprava. - 2021 !!!! Jedná se o druhou knihu příběhu KATE!!! #2 - Fan fiction #3 - Fan fiction

Kritická Arogantní Temperementní Extrovertní, to je prostě K.A.T.E. „Říká se -'Chlapec, který přežil', že?" „Asi, proč?" zeptal se mě Tony bez sebemenšího zájmu a pokračoval v bezcílném projíždění televizních kanálů. „Já jsem tedy dívka co... co nalezla svou pravou rodinu," spokojeně jsem do vzduchu nakreslila duhu. „Spíš kořen, co do všech rýpal tak dlouho, až se jeho přátelé složili na opuštěný ostrov, kde ho, v případě nouze, na nějaký čas odloží." "To zní jako plán," zasmála jsem se nejistě. Věnoval mi vážný pohled. "To si piš." #2 - Fan fiction #3 - Fan fiction POSLEDNÍ KOREKCE - 2020/7

V norských lesích žije dvoumetrový muž s dvěma černými dogami, se znetvořenou pravou polovinou těla, kterou skrývá pod maskou a černým oblečením, a nehezkou minulostí protkanou násilím, krádežemi a zabíjením. Do ponurého života mu vstoupí jeho úplný opak a udělá mu z něj cestu za něčím hezčím, co ve svém životě dosud neměl šanci poznat. ✝️ ,,Nikdy,'' zasyčel. ,,Se nedotýkej mojí masky.'' I přes velké množství alkoholu v krvi, mi to zvládl říct srozumitelně a jasně. Najednou mým tělem prostoupil chlad a mně přišlo, že tahle stránka jeho osobnosti je ta nejhorší. Ta bezcitná, ta, která nezná meze. A já svěsila ramena a povzdechla si, protože jsem se najednou cítila hrozně malá. ,,Proč? Myslíš, že se tě budu bát?'' vyčtu mu to otázkou a v jeho očích se blýskne smutek. Podívá se jinam a zatne čelist, takže si můžu prohlídnout její ostře řezaný tvar. ,,Není to hezký, Maličká. Dokonce odporný. Každej den, když se bez tý masky vidím, bez oblečení a všeho... nemůžu uvěřit, že to jsem já. Dřív jsem měl na prstě jakoukoli holku, na kterou jsem si ukázal. Měl jsem sebevědomí, měl jsem se kurevsky rád. Teď trpím hořkou sebenenávistí a snažím se s tím vyrovnat. Ale kdybych to ukázal tobě, to malý sebevědomí, co mi ještě zůstalo a co mě dohnalo k tomu políbit tě a sahat na tebe a říkat ti všechny ty věci, by se úplně rozpadlo. Viděl bych v tvým pohledu odpor, viděl bych strach, znechucení, lítost... kombinace, který bych neunesl. Omlouvám se za to, že jsem tě vyděsil, ale přísahám, že nikdy nedopustím, aby se to stalo,'' řekl a pak se na mě zase zadíval. Tak moc si tím ubližoval. Tím, že si nedokázal připustit, že by ho mohl mít rád někdo víc. ✝️ Upozornění: V příběhu se vyskytuje mnoho násilí a vulgarismů. (13+) Příběh je inspirovaný pohádkou Kráska a zvíře. (fanfikce na Ha