Mariichans
Zářila víc než všechny hvězdy na obloze... Její něžný úsměv byl sladší než tisíc polibků. Na řasách jí usínal samotný třpyt měsíce. Snadno se mi zatajil dech z tiché melodie jejího hlasu. Každé slovo které vyřkla, bylo jako tisíc vřelých objetí. Byla vším, co lidé nazývají krásou... Byla zahalená do nekonečna tajemství a kouzel, které jsem toužil poznat. Rozplynula by se, kdybych se jí dotkl? Dovolila by mi to? Dovolila by mi, abych s ní zůstal navždy?