"Miluju tě." "To není ve scénáři." "Já vím." Alex se už nějaký ten pátek pohybuje ve světě herectví a celebrit. Jeho život byl téměř bez problému, dokud na scénu nevstoupil jeho největší problém - Yohan. Dva mladí herci se vzájemnou nenávistí. Jeden romantický film. A dvě zmatená srdce. laheyx | 7.2.2021 - 8.6.2021

Říká se, že historie se opakuje. A možná je na tom něco pravdy. Aneb nepřímé pokračování Million Reasons.

Obyčejné metro, obyčejná dívka a obyčejný kluk. Každoranní společná cesta a jejich občasné prohození slov.

Napříč roky v Bradavicích, za dob studia Harryho Pottera a jeho gangu, se toho přihodilo opravdu hodně. A spousta situací obsahovala i přítomnost Draca Malfoye. Až do dnešního dne jsme všichni znali jen jednu verzi - tu Potterovu. Ode dneška nás však sám mistr Malfoy seznámí se svou verzí - tou pravdivou. *** První zveřejnění: 11. února 2019 Re-upload: 19. března *** Duševní vlastnictví postav (mimo mnou vytvořených) a prostředí ze světa Harryho Pottera náleží nepřekonatelné J. K. Rowlingové. Povídka není psána za účelem zisku.

Díval se na mě ze zadních řad. Sledoval každý můj pohyb.Drze se ušklíbk pokaždé,když jsem řekla něco,co se mi nelíbilo. Ať jsem se mu chtěla vyhnout jakkoli,vždycky si mě našel. Našel a zachránil mě před pádem do propasti.

Byl tajemný. Skrýval spoustu věcí. Působil,jako by jeho srdce bylo z ledu a duši ztratil už hodně dávno. Jeho výraz nikdy nic neříkal a vidět ho smát se,bylo jako vyhrát v losu. Přitahoval mě vším co měl. Místo toho abych pozorovala svého přítele,jsem se dívala na něj.

„Že když se hezky usměju, tak mi odpustíš?" Vyprskla smíchy, vyhrabala se z peřiny a zamířila za mnou. „Sorry, ale kvůli úsměvu, na tebe milá nebudu." „A za pusu?" Vytřeští oči, zlomí se v pase a když se narovná utírá si slzy. Dlaní se mi zapře o hruď a vystrčí mě na chodbu. „Nebuď naivní." Mrkne a přejede mi prstem po paži. „Kvůli úsměvu a modrým očím, si nesednu na zadek." „Abys po něm nedostala." Ušklíbla se, vklouzla zpět do pokoje a chytila dveře. „Ale, nepovídej. Chtěl bys mě plácnout, jo?" Dveře bouchly, zpoza nich se nesl hysterický smích...

"...Chlast, drogy, cigarety, pařby, sex, děvky... To byl můj denní chleba..." Hořkost, kterou cítil, když přemýšlel o svém životě byla až příliš silná. Chtěl by vrátit čas, jenže to neuměl a ani nemohl. Ale vše, co se stalo, bylo k něčemu prospěšné... Vždy to špatné, je k něčemu dobré...

Byl jiný... Úplně jiný, naprosto odlišný. Každý den, jsme se potkávali na univerzitních pozemcích, sem tam na chodbě. Tušila jsem, že navštěvujeme stejnou kolej, tedy Regent's Park College, ale přednášky jsme společné neměli. Nikdy jsem jej neviděla ani v ničí společnosti. Byl všude sám, každý den, každou pauzu... Při obědě sedával daleko ode všech, ponořený do knih a svět kolem něj neexistoval. Já, místo konzumace svého jídla, jej dokázala pozorovat několik dlouhých minut a jen přemýšlela. Zajímal mě, byl tajemný a nikdo mi nic nedokázal říct.

"Je to šílený." "Ne, je to krásný. Neznáš ho, ale odpovíš na vzkaz... Třeba teď spolu chodí." Zaraženě jsem se zastavila a přehnaně něco hledala v kabelce. Odešly a já se přesunula na jejich místo...