,,Zlato?'' ,,Neříkej mi tak na veřejnosti, sakra.'' zasyčí Alex Ryan ,,Fajn. Pane profesore Ryane, myslíte, že byste se mohl posunout? Vaše dlaň na mém stehni by mohla u studentů vzbudit rozruch.'' ,,No vidíš. Nevšiml jsem si." odkašle si a rychle popadne hrnek s kávou ,,Budu muset jít na přednášku. Uvidíme se večer.'' ,,Jo.." vydechnu do jeho zad, které se vzdalují v dlouhé, nekonečné chodbě univerzity

Letní tábor. Místo plné zábavy a her? Špatně! Nejsem tady dobrovolně, ale za trest. Jen proto, že jsem vyjádřila svůj názoru. A za to mě hned šoupli na podělaný teenagerský tábor s dalšími pubertálními individuy. Možná by se to tam dalo snášet lépe, ovšem já musela narazit na jednoho z největších idiotů pod sluncem. Daniela Taylora. A do třetice, jedna z mých nočních můr se stává skutečností. Má minulost mě dohání a já se ji nemám jak vyhnout.

Na svět se rodí spousta typů lidí. Lidé hloupí, chytří, ambiciózní, atraktivní, oškliví, hodní, zlí, nevděční... No, a pak jsem se narodila já. Neustále podezírám toho nahoře, že jsem se tu ocitla omylem, ale zjevně se to přesně takhle stát mělo. Říkejme tomu třeba osud, protože nejsem zrovna případ, kterej se každou chvíli projde po zemským povrchu s vědomím, že ho vyráběli rodiče v ložnici. Příběh šestnáctileté dívky se zvláštní schopností prožívat bolest za ty, které miluje. Za svou rodinu, blízké přátelé a... za něho.

Sedmnáctiletá dívka jménem Naomi se přestěhovala společně s její matkou do jiného města, protože obě dvě chtěly začít úplně od znovu. Co se však stane, až nastoupí do nové školy? Co se stane, až pozná Huntera Blacka? Překlad jména knížky: Trust me = Věř mi

❝ Jsem barvoslepý. ❞ ❝ Zdravím, barvoslepý, jsem Luke. ❞ © All Rights Reserved | zzirque 2016 Editováno 18/10/2019

^^

Tahle slova mi zůstávala v hlavě od té chvíle, a já si je každý den přehrával a doufal jsem, že to myslí vážně a teď vidím, že ne. Celou tu dobu si ze mě dělal jen srandu a já mu podlehl. Podlehl jsem jeho kaštanovým očím, podlehl jsem jeho hnědým vlasů, podlehl jsem jemu sladkému úsměvu a medovému smíchu, podlehl jsem jeho hlasu, podlehl jsem jeho tělu, podlehl jsem JEMU!

Charlie: „Seš strašnej šprt, víš to? " Já: „Jsem si toho plně vědom." Charlie: „Měl by ses taky někdy odvázat." Já: ,„Mně se můj život líbí." Charlie: „Přece nechceš skončit sám, ne? " Já: „Mám přece tebe." Charlie: „Mám tě fakt rád ale ty jsi prostě ztracenej případ. " Já: „Mě má rád každý..." Charlie: „Zas tolik si nefandi." Já: „To nepotřebuju. Fandíš mi přece ty. " Charlie: „Já tě fakt nesnáším." Já: ... (A já tě miluju.) PROBÍHÁ KOREKCE

„Bráško?" „Ano, princezno?" „Proč ti říkají buzna? Co to je?" „Víš, to je zlé označení pro jiné lidi jako jsem já." „A je špatně, že jsi jiný?" „Není, ale to oni nechápou. Nemají mě rádi." „Já tě mám moc ráda a budu taky jiná. Budeme oba dva jiní." „Jsi moje zlatíčko, co?" „Bráško? Co to bylo za ránu?" „To byl strýček." „Aha." „Takže se utíkej zamknout do pokoje a nikomu neotvírej, ano?" „Ano, přijdeš pak?" „Jasně, že ano a teď utíkej." Takhle si tě pamatuju, bráško. Jako usměvavého a vždy veselého, ale byla jsem příliš malá na to, abych pochopila, co se děje pokaždé, když zamknu dveře. Je mi to moc líto, bráško. Tak moc... - Upozorňuji, že se jedná o příběh s krátkými kapitolkami založených na dialogu, ve kterých se vyskytuje násilí, sebepoškozování, vulgární výrazy a homosexualita. Děkuji za pochopení.

Ať už jsi začínající autor nebo populární writer, pokud máš se psaním problém, neváhej se ponořit do hlubin tohoto manuálu vytvořeného pro tvoření ještě lepších povídek. #5 in Non-Fiction 17.8.2015 #3 in Non-Fiction 16.7.2015