Ztuhla jsem. Jeho tmavé oči se na mě znovu dívaly pohledem, jakým to umí jen on. Jiskřičky v nich se mísily s přenádhernou, teplou hnědí, ve které se odráželo jeho překvapení. Nemohla jsem se do nich přestat dívat. Jako by byly hlubší a přitažlivější než si pamatuji.

PROBÍHÁ KOREKCE ,,Emily, ale já se do tebe zamiloval!"zakřičí na mě přes celou chodbu.Zastavím se a s nádechem se k němu otočím. ,,A proto jsi mi celou dobu lhal?Nenávidím tě Martinusi Gunnarsene"prskla jsem po něm a vyběhnu ze školy, nechávajíc Martinuse za sebou. Prosila bych, abyste byli k této knížce více ohleduplní co se týče pravopisných chyb.Je stará víc jak dva roky a já nemám čas na to, jí opravovat.Plus kdybych jí opravovala, nejspíš bych rovnou změnila celý děj knížky, protože se mi nelíbí.Děkuju za pochopení a přeju pokud možno příjemné čtení.

Byli to dobří kamarádi, dalo se i říct, že ti nejlepší. Potom je však od sebe odtrhli. Oba začali žít nové životy. Ale co by se stalo, kdyby se po deseti letech znovu setkali? ... No, nic dobrého...

V rodině Meyerových byly peníze vždy přednější než láska nebo štěstí. Nikdo se nikoho neptal, co vlastně doopravdy chce. Hlavně že se peníze rozrůstaly a na ničem jiném nesešlo. Kam je ale tato rodina ochotná až zajít, jen aby přibylo pár nul na účtě?

Chtěla bych upozornit, že tohle je můj úplně první příběh. Omluvte prosím, jestli tam budou nějaké chyby. Snad tu budou pozitivní ohlasy. 💘

Se školou jedeme na měsíční pobyt do Norska a Budem každý bydlet u nějakých cizích rodin.Já vyfasovala nějaké Gunarzeny nebo co to je zač. Úplně se těším,a jo, teď se tady dusím tou ironií která tady páchne po celém městě.

Psaly se Vánoce roku 2020 a jedna na kost zmrzlá slečna se světle hnědými, matnými vlasy jako káva s mlékem a zeleno-hnědými oči šla do kavárny,kde se jí od toho momentu,od těch dvou hodin ráno,začal psát nový život,což ještě sama netušila. Možná,že by si nakonec vybrala úplně jinou kavárnu na druhém konci státu a nebo taky ne. Možná se jí něco stalo a nebo taky ne. Možná to dopadlo dobře a nebo taky ne.

Ne vždycky je všechno šťastné. Někdo si žije život jako princezna a pak jsem tu já. Sedmnáctiletá holka, která má milující rodinu a i pár přátel, které miluje. Taky jsem si žila jako princezna, dokud mi před rokem nezjistili nemoc. Nemoc, kterou doktoři viděli poprvé. Nemoc, na kterou není lék. Nemoc, na kterou umírám. Pomalu ale jistě. Nikdo neví kolik času mi zbývá. Možná mě čeká poslední rok, půlrok a nebo i prostě jen poslední léto. Nebo se také možná dožiju vnoučat. Na táboře jsem byla jednou jako malá holka. Teď, když mám pocit, že mi čas protéká mezi prsty, myslím, že bych si tohle léto měla užít. Mám poslední možnost jet na tábor a tak jí také využiju...

Její táta skončil ve vězení, její matka začala pít, její bývalý přítel ji mlátil a znásilnil. Její největší oporou je její nejlepší kamarádka. Dokážou dva noví kluci na škole změnit její život?