,,Proč?" ,,Já se bojím" ,,A proč? Jsem tu s tebou!" ,,Já umírám!" Naše první hádka.

TROCHU JSEM PŘÍBĚH VYLEPŠILA. DOUFÁM ŽE SE BUDE LÍBIT😉. Jsem Sophie. Je mi 15 let a rodiče mě vykopli z domu. Jsem v děcáku a bůh ví jestli se odtud dostanu. Tady v děcáku už bych ani nebyla a utekla bych z města, ale mí kamarádi mě tu drží. Jenom díky nim tohle všechno zvládám. Každý den si říkám najdu si nějakou rodinu? A bude mě mít ráda? Všechno ae ale jak lusknutím prstů změnilo když jsem jela se školou na jazykový pobyt do Norska...........

„Až ti bude osmnáct, příletím za tebou, budeme mít svatbu a už nikdy se takhle neodloučíme." To ale ještě nevěděl, jak moc se jeho život změní.

„Naše děti budou chytrý a nádherný." „A hlavně imaginární."

Ona milovala ho. On miloval ji. Ona mu svěřila celé své srdce. On by pro ni udělal cokoliv na světě. Ale osoba v černé kápi jim štěstí nedopřála. ✖ Sad Story ✖ Dokončeno

Nebude už nikdy sama. Bude se mnou. Budu ji chránit. Budu ji opatrovat jako oko v hlavě. Bude moje princezna a já se k ní tak budu chovat. Budeme žít naše sny. Budeme spolu.. Spolu a navždy.

,,Blacku stůj! Pojď ke mně!" křičela jsem na něj, ale on dál utíkal za dvěmi osobami, které jely na kole. ,,Zlato stůj! " křikla jsem znovu a zastavila se, abych nabrala dech. ,,Prosím stůjte, on vám nic neudělá! " křikla jsem na dvě osoby a ty se zastavily. Black je hned šel přivítat. Došla jsem k nim. ,,Moc se vám omlouvám" vydechla jsem a připnula si Blacka na vodítko. Ti dva se na mě otočili a na tváři jim pohrával úsměv. Malém jsem dostala zástavu srdce. Ti dva jsou Marcus a Martinus... *Bude probíhat oprava*