|probíhá korekce| Stojím před ním a koukám do těch jeho oříškových očí. Je nervózní z toho co se bude dít dál. Jde vidět, že už to psychicky moc nezvládá. Po chvíli, kdy jsme oba dost dlouho mlčeli, se otočil a chystal se odejít. Musel jsem mu v tom zabránit. Okamžitě jsem ho chytl za zápěstí on jen tiše sykl ale neměl sílu na to odporovat. Otočil jsem si ho zpátky čelem k sobě. Nevěděl jsem, jak bude reagovat, proto jsem se otázku snažil co nejlépe zformulovat. Jednou rukou jsem ho stále držel za ruku a druhou jsem si ho chytil za bradu. Celodobě odvrácený pohled mě teď upřeně pozoroval a čekal co se bude dít dál. Po chvilce jsem nabral již dávno ztracenou odvahu a udělal něco co bych v tuto chvíli nečekal. Přitáhl jsem si ho do polibku. Nebránil se a polibek mi opravdu mírně oplatil. Během chvilky jsem se opět odtáhl. Ne moc jen kousek tak aby jsme se spolu dotýkali nosy. Opět se nebránil. Přemlouval jsem sám sebe abych se to opovážil říct. Obejmul jsem ho a hodně, hodně potichu mu do ucha zašeptal... ,,Druhá šance?"

Sedmnáctiletá Mia se probudí v nemocnici, kde se dozvídá, že jí zbývá přibližně šest měsíců života. Má tak před sebou poslední léto a s ním i poslední šanci na to, aby si užila svůj zbývající čas plnými doušky. Rozhodne se jet se svým bratrem na tábor, protože na žádném nikdy nebyla. Ta poslední věc, o kterou by stála, je zamilovat se. Ví moc dobře, co by to znamenalo. Jenže pak se objeví on. Přidrzlý, černovlasý kluk, který otočí její plány vzhůru nohama. Na Miu čeká to nejlepší, ale zároveň i to nejtěžší léto jejího života. • Už po několikáté byl tento příběh terčem kopírování a krádeže. Ačkoliv Poslední tábor rozhodně nepovažuji za to nejlepší, co jsem kdy napsala, má pro mě velkou hodnotu a opravdu si hlídám, jestli ho nenajdu někde jinde. Absolutně nerozumím té potřebě krást druhým jejich příběhy. Uvědomte si, že autorská práva neexistují jenom pro srandu králíků, děkuju. :)